|
 Valencijský region
(Comunitat Valenciana)
Počet obyvatel 4 470 885
Rozloha 23 255 km²
Hlavní město Valencie (780 653 obyv.)
Úřední jazyk Valencijština a španělština
Provincie
Alicante
Valencia
Castellón
Autonomní statut 1. srpen 1982
Valencijský region hraničí na
severu s Katalánií, na západě s Aragonem a Kastilií-La Manchou, na jihu
s Murcií, na východě tvoří přirozenou hranici dlouhou 485 km
Středozemní moře. Hornaté vnitrozemí dosahuje výšek kolem 1 500 m
(nejvyšší hora Penyagolosa 1813 m), je vyprahlé a dost opuštěné. Daří
se tu především olivám a mandloním, které jsou velmi odolné a
nepotřebují k ľivotu tolik vody. Pěstuje se i vinná réva, hlavně kolem
Utielu a Requeny v provincii Valencie a v oblasti Alicante. Mezi horami
a mořem se rozkládá proslulá valencijská "huerta" - úzký a díky
zavlaľovacímu systému, který tu zavedli Římané a zdokonalili Mauři,
velmi úrodný pobřeľní pás s rozlehlými citrusovými plantáľemi a poli
osázenými rýľí a zeleninou.
Na pobřeľí je jedním z
nejdůleľitějších zdrojů příjmů cestovní ruch. Přispívají k tomu
vynikající přírodní a klimatické podmínky. Statistiky uvádějí 80%
slunečných dnů, prší tu nejvíce na podzim. O zimě, a to jen v té
nejsevernější části pobřeľí s názvem Costa Azahar (Pobřeľí
pomerančovníkového květu) v provincií Castellón, se dá hovořit snad jen
v lednu a únoru, v té jiľnější části s názvem Costa de València a
zvláště pak Costa Blanca (Bílé pobřeľí) trvá zima sotva dva týdny.
Chladněji je pouze v horách, kde ve výškách nad 1 500 metrů někdy i
sněľí.
Ve Valencijském regionu však
nejsou jen pláľe. K návštěvě láká i 12 přírodních rezervací. Pobřeľní
hory a kopce jsou protkány turistickými stezkami, na své si přijdou i
cyklisté.
Na kaľdém kroku tu narazíte na
svědky minulosti. Z období paleolitu pocházejí vzácné skalní kresby,
Iberové tu zakládají svá hradiště a zanechávají mimo jiné proslulou
Dámu z Elche, obchodují tu Féničané. Kartaginci v čele s Hannibalem
zničili Sagunt, Římané oblast romanizovali a v roce 138 př.n.l.
zaloľili dnešní hlavní město Valencii. Maury (muslimové), kteří sem
přišli v roce 714, připomíná zavlaľovací systém, pěstování rýľe a
pomerančů, trosky hradů a pevností, názvy mnoha obcí, úzké a křivolaké
uličky a zvláštní záliba ve sladkostech. Cida, který v roce 1094 dobývá
Valencii, tu pro jeho krutost příliš rádi neměli. Po jeho smrti v roce
1099 zde opět vládnou muslimové, které porazil a definitivně získal pro
Aragonskou korunu král Jaime I. Aragonský. V roce 1238 zakládá
království valencijské, o dva roky později vydává tzv. Furs de València
- zvláštní výsady, jímľ se toto království řídilo celých pět století. V
15. a 16. století patří Valencie k nejvýznamnějším centrům ve
Středomoří a kultura a umění (gotika a renesance) zaľívá svůj zlatý
věk. Hovoří se valencijsky. V roce 1609 jsou vyhnáni Moriskové
(pokřtěni Mauři), coľ se neblaze odrazilo na hospodářském rozvoji. V
umění se proslavili malíři Ribera a Ribalta a sochař Salzillo. Baroko
zde dosahuje svého vrcholu. V roce 1707 jsou zrušeny Furs de València
jako důsledek války o dědictví španělské, v níľ se Valencijci postavili
na stranu rakouské větvě Habsburků proti vítězným Bourbonům. Je
zakázáno pouľívat valencijštinu. 19. století je charakterizováno
vznikem obrozeneckého hnutí La Renaixença, podpořeného nebývalým
hospodářským rozvojem souvisejícím s vývozem citrusových plodů, rýľe a
vína. Valencijština se vrací do veřejného ľivota. V roce 1936 vypukla
španělská občanská válka, v březnu 1939 se vzdává poslední bašta
republikánů Alicante a Franco se stává hlavou státu (do roku 1975). V
roce 1982 získává Valencijský region autonomní statut.
Nenechte si ujít
Valencie/València
Historické centrum, muzea
moderního umění, keramiky a tzv. Město umění a věd (moderní
architektonický komplex s planetárním kinem a interaktivním muzeem věd,
připravuje se otevření oceanária (léto 2002) a paláce umění.
Costa Azahar a okolí
Pobřeľí s letovisky Alcossèbre,
Oropesa del Mar, Peñíscola (hrad), Benicàssim; Vall d’Uixó (krápníkové
jeskyně s podzemní řekou); rokle Valltorta se skalními malbami);
Morella (středověké město s hradem a chrámem Santa María); Vilafamés
(muzeum vína a muzeum moderního umění).
Costa de València a okolí
Letoviska Cullera, Oliva, Gandía
(chrám Santa María, vévodský palác); Sagunto/Sagunt (ľidovská čtvrt,
hrad); Requena (historické centrum, historicko-umělecké muzeum, jehoľ
součástí je muzeum vína), La Albufera (sladkovodní laguna a přírodní
rezervace, vodní ptactvo); Játiva/Xátiva (rodné město papeľů Kalixta
III. a Alexandra IV. z rodu Borgiů se zajímavým historickým centrem a
rozlehlým hradem).
Costa Blanca a okolí
Města a letoviska Dénia (hrad),
Calpe/Calp (přírodní rezervace Peñón d’Ifach, arabská čtvrt), Altea
(staré město nad mořem, galerie, umělecké trhy), Benidorm (španělské
Miami, akvapark, tématický zábavní park Terra Mítica); Guadalest a
další vesničky arabského původu ve vnitrozemí; Alicante/Alacant
(nákupní centrum, hrad), Elche/Elx (největší palmový háj v Evropě,
Misteri - středověké drama předváděné v chrámu Santa María vľdy v
polovině srpna); Orihuela (památky z období pozdní gotiky, renesance a
baroka).
Články na spanelsko.info
Slavnosti Las Fallas
Město umění a věd ve Valencii
Pohlednice
z Valencie
Pohlednice
z Morelly
Největší oceánografický
park v Evropě
Pobřeľí s vůní
pomerančového květu
Biopark ve Valencii
Zpět
|
