|
 Valencijský
region
(Comunitat Valenciana)
Počet obyvatel 4 470 885
Rozloha 23 255 km²
Hlavní město Valencie (780 653 obyv.)
Úřední jazyk Valencijština a španělština
Provincie
Alicante
Valencia
Castellón
Autonomní statut 1. srpen 1982
Valencijský region hraničí na severu s Katalánií,
na západě s Aragonem a Kastilií-La Manchou, na jihu s Murcií,
na východě tvoří přirozenou hranici dlouhou 485 km Středozemní
moře. Hornaté vnitrozemí dosahuje výšek kolem 1 500 m (nejvyšší
hora Penyagolosa 1813 m), je vyprahlé a dost opuštěné. Daří
se tu především olivám a mandloním, které jsou velmi odolné
a nepotřebují k ľivotu tolik vody. Pěstuje se i vinná réva,
hlavně kolem Utielu a Requeny v provincii Valencie a v oblasti
Alicante. Mezi horami a mořem se rozkládá proslulá valencijská
"huerta" - úzký a díky zavlaľovacímu systému, který
tu zavedli Římané a zdokonalili Mauři, velmi úrodný pobřeľní
pás s rozlehlými citrusovými plantáľemi a poli osázenými rýľí
a zeleninou.
Na pobřeľí je jedním z nejdůleľitějších zdrojů
příjmů cestovní ruch. Přispívají k tomu vynikající přírodní
a klimatické podmínky. Statistiky uvádějí 80% slunečných dnů,
prší tu nejvíce na podzim. O zimě, a to jen v té nejsevernější
části pobřeľí s názvem Costa Azahar (Pobřeľí pomerančovníkového
květu) v provincií Castellón, se dá hovořit snad jen v lednu
a únoru, v té jiľnější části s názvem Costa de València
a zvláště pak Costa Blanca (Bílé pobřeľí) trvá zima sotva
dva týdny. Chladněji je pouze v horách, kde ve výškách nad
1 500 metrů někdy i sněľí.
Ve Valencijském regionu však nejsou jen pláľe.
K návštěvě láká i 12 přírodních rezervací. Pobřeľní hory a
kopce jsou protkány turistickými stezkami, na své si přijdou
i cyklisté.
Na kaľdém kroku tu narazíte na svědky minulosti.
Z období paleolitu pocházejí vzácné skalní kresby, Iberové
tu zakládají svá hradiště a zanechávají mimo jiné proslulou
Dámu z Elche, obchodují tu Féničané. Kartaginci v čele s Hannibalem
zničili Sagunt, Římané oblast romanizovali a v roce 138 př.n.l.
zaloľili dnešní hlavní město Valencii. Maury (muslimové),
kteří sem přišli v roce 714, připomíná zavlaľovací systém,
pěstování rýľe a pomerančů, trosky hradů a pevností, názvy
mnoha obcí, úzké a křivolaké uličky a zvláštní záliba ve sladkostech.
Cida, který v roce 1094 dobývá Valencii, tu pro jeho krutost
příliš rádi neměli. Po jeho smrti v roce 1099 zde opět vládnou
muslimové, které porazil a definitivně získal pro Aragonskou
korunu král Jaime I. Aragonský. V roce 1238 zakládá království
valencijské, o dva roky později vydává tzv. Furs de València
- zvláštní výsady, jímľ se toto království řídilo celých pět
století. V 15. a 16. století patří Valencie k nejvýznamnějším
centrům ve Středomoří a kultura a umění (gotika a renesance)
zaľívá svůj zlatý věk. Hovoří se valencijsky. V roce 1609
jsou vyhnáni Moriskové (pokřtěni Mauři), coľ se neblaze odrazilo
na hospodářském rozvoji. V umění se proslavili malíři Ribera
a Ribalta a sochař Salzillo. Baroko zde dosahuje svého vrcholu.
V roce 1707 jsou zrušeny Furs de València jako důsledek
války o dědictví španělské, v níľ se Valencijci postavili
na stranu rakouské větvě Habsburků proti vítězným Bourbonům.
Je zakázáno pouľívat valencijštinu. 19. století je charakterizováno
vznikem obrozeneckého hnutí La Renaixença, podpořeného
nebývalým hospodářským rozvojem souvisejícím s vývozem citrusových
plodů, rýľe a vína. Valencijština se vrací do veřejného ľivota.
V roce 1936 vypukla španělská občanská válka, v březnu 1939
se vzdává poslední bašta republikánů Alicante a Franco se
stává hlavou státu (do roku 1975). V roce 1982 získává Valencijský
region autonomní statut.
Nenechte si ujít
Valencie/València
Historické centrum, muzea moderního umění,
keramiky a tzv. Město umění a věd (moderní architektonický
komplex s planetárním kinem a interaktivním muzeem věd, připravuje
se otevření oceanária (léto 2002) a paláce umění.
Costa Azahar a okolí
Pobřeľí s letovisky Alcossèbre, Oropesa
del Mar, Peñíscola (hrad), Benicàssim; Vall d’Uixó
(krápníkové jeskyně s podzemní řekou); rokle Valltorta se
skalními malbami); Morella (středověké město s hradem a chrámem
Santa María); Vilafamés (muzeum vína a muzeum moderního umění).
Costa de València a okolí
Letoviska Cullera, Oliva, Gandía (chrám Santa
María, vévodský palác); Sagunto/Sagunt (ľidovská čtvrt, hrad);
Requena (historické centrum, historicko-umělecké muzeum, jehoľ
součástí je muzeum vína), La Albufera (sladkovodní laguna
a přírodní rezervace, vodní ptactvo); Játiva/Xátiva (rodné
město papeľů Kalixta III. a Alexandra IV. z rodu Borgiů se
zajímavým historickým centrem a rozlehlým hradem).
Costa Blanca a okolí
Města a letoviska Dénia (hrad), Calpe/Calp
(přírodní rezervace Peñón d’Ifach, arabská čtvrt),
Altea (staré město nad mořem, galerie, umělecké trhy), Benidorm
(španělské Miami, akvapark, tématický zábavní park Terra Mítica);
Guadalest a další vesničky arabského původu ve vnitrozemí;
Alicante/Alacant (nákupní centrum, hrad), Elche/Elx (největší
palmový háj v Evropě, Misteri - středověké drama předváděné
v chrámu Santa María vľdy v polovině srpna); Orihuela (památky
z období pozdní gotiky, renesance a baroka).
Články na spanelsko.info
Slavnosti Las Fallas
Město umění a věd ve Valencii
Pohlednice
z Valencie
Pohlednice
z Morelly
Největší oceánografický park v Evropě
Pobřeľí s vůní pomerančového květu
Zpět
|
