|
POHLEDNICE
Valencie
Valencie byla až do 2. poloviny 19. století
obehnaná hradbami. Říká se, že nestihli-li to pocestní či
obchodníci k jejím branám do setmění, museli počkat do rána.
Dnes toto správní centrum stejnojmenného autonomního regionu
dávno přeskočilo pomyslné původní hradby a je se svými 746
612 obyvateli třetím největším městem Španělska. Pocestnému
odjinud má Valencie co nabídnout. Své místo tu má středověk
i současnost, umění i obchod, parky a zahrady v původním korytu
řeky Turia, fotbal i býčí zápasy.
Když se Valencijci rozzlobili
 Do
staré části města se ze severní strany dostanete přes řeku.
Tedy přes původní koryto řeky Turia, která v minulosti svými
neustálými záplavami místní tak zlobila, že se rozhodli pro
radikální řešení - odvést vodu jinam. Stalo se tak po posledních
velkých záplavách v r. 1957. Na vybudování nového řečiště
sice padla značná část městského rozpočtu, ale vyplatilo se
to. V původním deset kilometrů dlouhém korytu řeky byly zakládány
parky a zahrady a dnes jsou tyto zelené plíce Valencie dobře
vybavenou a velmi využívanou rekreační a sportovní zónou.
Je zde umístěno i "Město umění a věd", největší
kulturní, vzdělávací a zábavný komplex v Evropě.
Do starého města jsem vstoupila majestátní
branou "Torres de Serranos" ze 14. století, která
je pozůstatkem hradeb, ale díky svým dekorativním prvkům vypadá
spíše jako část starobylého paláce. Milovníci moderního a
avantgardního umění by měli odtud zabočit doprava, do ulice
Roteros, která je dovede do jedné z nejlidovějších a nejbohémštějších
čtvrtí Valencie "Barrio del Carmen", protože právě
tam se nacházejí dvě centra Valencijského institutu moderního
umění. Taky je tu spousta hospůdek a barů, které ožívají navečer
a žijí do časných ranních hodin, jak se na správnou bohémskou
čtvrt sluší.
 Koncert
pro všechny smysly
Abyste si ho mohli poslechnout, musíte se
vypravit do valencijské tržnice. Jedinečná atmosféra tu vládne
především po ránu, kdy tu nakupují valencijské ženy i šéfkuchaři
místních restaurací. Představte si secesní budovu postavenou
ze skla, železa, betonu, cihel a keramiky. V ní je na ploše
8 000 m2 rozmístěno 1200 stánků, kde kolem 1500 trhovců nabízí
pěkně nahlas nejen to, co zdejší kraj urodí a dá zdejší moře,
ale i nejrůznější kuchyňské náčiní, bez něhož se valencijské
hospodyně neobejdou. Ochutnávám sýry, klobásky i různé druhy
ovoce, z nichž mnohé vidím úplně poprvé v životě, snažím se
jako už tolikrát vyluštit názvy mně neznámé zeleniny, s obdivem
sleduji zručnost Valencijců při čištění ryb a nevěřícně koukám
na vše, co žije pod mořskou hladinou a je prý k snědku. Vládne
tu neskutečný mumraj, přitom mám ale pocit, že nikdo vlastně
nikam nespěchá.
K obchodům zcela jiného druhu sloužila "La
Llotja" naproti tržnici. Tato někdejší burza hedvábí
patří k nejkrásnějším příkladům civilní architektury z období
gotiky. V jejím nádherném sloupovém sále, v němž se odehrávaly
obchodní transakce, jsou ještě původní stoly a taburety se
jmény jejich dávných majitelů. Konaly se zde významné události,
jako např. dvorské slavnosti Filipa II.. či dokonce svatba
Filipa III. Vlevo od sálu je věž s malou kaplí v přízemí a
hned vedle schodiště, po němž se scházelo do místnosti sloužící
jako vězení pro obchodníky, kteří nedostáli svému slovu. Prosklené
dveře ze sálu vedou do zahrady s malou fontánou a odtud pak
vede schodiště do renesančního traktu, kde dříve zasedala
komise pro námořní dopravu (Consulat del Mar). Na tržním náměstí
stojí za pozornost kostel sv. Janů (13. století), nejstarší,
který se ve Valencii zachoval. Mohli byste nahlédnout i na
Plaza Redonda, kuriózní kulaté náměstíčko, které bylo vytvořeno
v pol. 19. století speciálně pro potřeby pouličního prodeje.
 Pak
už je čas přejít ulici San Vicente Mártir a zamířit do ulice
Poeta Querol k Palacio del Marques de Dos Aguas (18. stol.),
baroknímu paláci, který nemůžete v žádném případě přehlédnout.
U jeho nádherného portálu vytvořeného z alabastru se zastaví,
alespoň na chvíli, každý kolemjdoucí. V paláci má své sídlo
Národní muzeum keramiky.
Z ulice Poeta Querol vás kroky zavedou do Calle de la Paz,
na jejímž konci přitáhne vaši pozornost věž kostela sv. Kateřiny.
Ale to už jste u katedrály na Plaza de la Reina.
 Z
výšky věže Micalet
Valencie sice leží v rovině, ale i ona má
své vyhlídkové body. Tím nejvyhlášenějším je osmiboká 51 metrů
vysoká gotická věž, která je součástí katedrály, i když je
od ní oddělená. Říkají ji Micalet (Míša) a jméno dostala po
největším z 12 zvonů, který byl vysvěcen v roce 1418 právě
v den archanděla Michaela. Pokud se odhodláte překonat všech
207 schodů, budete odměněni nádherným výhledem na Valencii.
Nejstarší část města máte doslova u svých nohou.
Základní kámen katedrály, která se stavěla
téměř půl století, byl položen v roce 1262. Symbióza slohů
je patrná na třech portálech. Nejstarší je románský s několika
prvky rané gotiky, čistě gotický je portál Apoštolů, který
je obrácen na jedno z nejpůvabnějších náměstí starého města
- "Plaza de la Virgen", třetí hned u vstupu na věž
Micalet je barokní. Barokní je i vnitřní prostor katedrály
s nádhernou kopulí nad hlavním oltářem a celou řadou kaplí,
z nichž nejvíce pozornosti patrně budí kaple sv. Kalicha,
která uchovává, jak říká legenda, pověstný sv. Grál.
Hned vedle katedrály stojí klasicistní bazilika zasvěcená
patronce města - Panně Marii Opuštěných. S katedrálou je spojena
galerií, která je určena výhradně pro biskupa a jeho doprovod.
Pod ní ve zdi katedrály je výklenek s obrázkem sv. Jiří, který
symbolizuje první mši, které se zúčastnil král Jaime I. a
jeho vojáci po dobytí Valencie a vyhnání Arabů. Naproti ve
zdech baziliky je zase špehýrka, kde se mohou věřící modlit,
aniž by vstoupili dovnitř.
Sedám si ke stolku v zahrádce jedné z četných
restaurací na náměstí. Za sebou mám průčelí nejvýznamnější
civilní budovy města "Palau de la Generalitat" z
15. století, který býval sídlem kortesů valencijského království
a dnes tu má své sídlo autonomní vláda. Pozoruji kouzelné
panorama obou chrámů, všudypřítomné bílé holuby i adepty malířského
umění, kteří se pokoušejí přenést tento nádherný obraz na
papír. Fontána s impozantní postavou muže symbolizujícího
řeku Turia a sedmi dívkami představujícími sedm závlahových
kanálů, které dávají této oblasti život, toto náměstí dotvářejí.
Před katedrálou se začínají shromažďovat lidé. Blíží se totiž
poledne a jako každý čtvrtek se tu koná vpravdě historický
tzv. vodní soud, který s těmito kanály souvisí.
Před gotický portál usedá sedm správců volených
na dva roky, aby vynesli rozsudky nad těmi, kdo byli obviněni
z plýtvání vodou či jiného porušení pravidel, jimiž se závlahový
systém řídí už od dob Arabů, kteří jej vytvořili. Jednání
a vynesení rozsudku trvá jen pár minut. Vše se říká pěkně
nahlas, nic se nezapisuje, jen rozsudek je později vydán písemně.
Není proti němu odvolání a musí být vykonán neprodleně. Toto
privilegium udělil Valencii v roce 1239 král Jaime I. a žádná
reforma španělské legislativy se ho neodvážila zrušit. Existenci
tohoto soudu, který je nezávislý na Ministerstvu spravedlnosti,
stvrdil svým podpisem i současný španělský král Juan Carlos
I. A kdyby se přece jen někdo vzepřel rozsudku, předá se celá
věc civilnímu soudu, který nemá právo rozsudek měnit , ale
pouze povinnost vymoci jeho vykonání.
Valencijský "Václavák"
"Tak ve tři před radnicí," domluvila
jsem si schůzku s přáteli. Noblesní "Plaza del Ayuntamiento",
radniční náměstí, bylo odjakživa pro Valencijce místem setkání,
stejně jako je třeba Václavák pro Pražany. A taky "drbárna".
jak říkají místní, kde se člověk dozví všechno, nebo téměř
všechno, co se kde ve městě šustne. Náměstí je snadno dostupné
ze všech částí města, protože tu má svou konečnou celá řada
městských autobusů.
Nedaleko je i secesní budova Severního nádraží,
které paradoxně leží na jihu. Tato budova (1909 - 1917) s
charakteristickou mozaikovou výzdobou nádražní haly a květinovými
motivy na sloupech, které ji podpírají, je jedním z nejkrásnějších
příkladů valencijské secese. Býčí aréna v bezprostřední blízkosti
nádraží vzbuzuje zvědavost. Sezóna tu začíná v březnu a končí
v říjnu, býčí zápasy se konají v neděli v podvečer (ovšem
ne každý týden) a u příležitosti různých slavností. Můžete
však navštívit alespoň muzeum.
Zpět
|
