Všeobecné
informace

Geografie

Hospodářství

Historie

Umění

Gastronomie

Slavnosti

Muzea

Regiony

Literatura

Slovníček

Cestovní kanceláře
a agentury

REPORTÁŽ

Torrent de Pareis: Dar obrovy sekery

Pro milovníky divokosti je průstup kaňonem říčky Pareis v centrálním mallorském pohoří Tramuntana výzvou a velkolepým zážitkem. Kombinace délky kaňonu s erozními procesy vymodelovanými dramatickými scenériemi až dvousetmetrových, bizarně se kroutících vápencových stěn, obrovských skalních bloků spadlých na dno soutěsky, vodních tunelů, jeskyní a hlubokých jezírek z ní činí nejzajímavější túru na ostrově. Navíc v souvislosti s technickou obtížností není na Mallorce žádná, která by jí mohla konkurovat.

Celá oblast tohoto fantastického kaňonu je v podstatě geologickou a biologickou rezervací, jakýmsi mikrosvětem uzavřeným do sebe. Najdete zde na tři sta druhů rostlin a živočichů tvořících celých deset procent endemické subtropické fauny a flóry Baleárských ostrovů, tzn. že je nenajdete nikde jinde. Například ropuška baleárská (Alytes muletensis), které se tu říká ferreret a která byla objevena teprve v roce 1980 právě na Mallorce, je prvním druhem evropského obojživelníka objeveným až ve 20. století. Ropušky se na Mallorce vyskytují jen v několika izolovaných populacích v horských tůních a potocích a v přírodě zatím žije jen asi tisícovka těchto "roztomilých" obojživelníků. Ne náhodou byla soutěska Torrent de Pareis (torrent = bystřina) v roce 2003 vyhlášena významnou přírodní památkou.

Ranní ptáče..

Vyrazit do akce s ranním kuropěním se vyplatí. Jednak je silnice C 710 samá zatáčka, a pak je také poměrně dost vyhlídková. Cesta k výchozímu bodu túry nám ze Sólleru proto trvá celé dvě hodiny, ačkoli jiná auta vůbec nepotkáváme. Další výhodou ranních ptáčat je získání místa na parkovišti v Escorce ve výšce 650 m n. m., které je opravdu malé. V letní sezoně tu nepropadne mezi auty ani pěťák, a stáním podél silnice riskujete jak pokutu, tak odření laku. V soutěsce pak dostatek času oceníte – můžete si to parádně užívat, prozkoumávat ji geologicky i biologicky a častěji odpočívat bez ohledu na to, zda stíháte loď nebo autobus zpět k autu.

Puklá země

Kaňon říčky Pareis vypadá při pohledu shůry, jako by hory rozťala obrova sekera. Voda v soutěsce v sobě spojuje zdrojnice ze soutěsky de Lluc a Gorg Blau. Od parkoviště proběhneme olivovým hájem a za kamennou zdí prudce sestoupíme téměř neznatelnou stezkou až na širší cestu podél lesa. Dále je cesta značena mužíky (kamenné pyramidy). Během dvaceti minut jsme na hraně rokle, odkud v serpentinách strmě klesneme na dno Torrent de Lluc. Pokračujeme po proudu až k soutoku s potokem Gorg Blau, místo je označeno jako S'Entreforc. Zde opět oceníme časné zahájení túry, protože si můžeme udělat odbočku ke skalní průrvě Sa Fosca (Temnota) - kde je citelně chladněji a taková tma, že litujeme absence baterky, která by nám umožnila průzkum nitra průrvy.

Přelez, přeskoč, podlez

Vrátíme se zpět k S'Entreforc, kde průstup Torrent de Pareis začíná zelenou značkou. Dno je chaotickou změtí šutrů mnoha velikostí vyšperkovanou kaskádami a jezírky. Jedno překvapení za druhým, přelézání, podlézání, seskakování, brodění, plavání... Občas tápeme, kudy vlastně pokračovat, hledáme tu správnou díru... prosoukat se vpravo štěrbinou nebo se vyšvihnout vlevo nahoru? Je za tím balvanem tůň plná vody?

A pak tůně za tůní, studená vody, občas dost hluboká. Moc se tím netrápíme, máme dobré oblečení a dost náhradního, boty jsme pro jistotu volili multi-terénní, takže vodu dobře snáší a nekloužou po hladkém vápenci. Zatím je to zábava, lano jsme ještě nemuseli použít, ale člověk si musí hlídat bágl, aby ho nenasál třeba sifon (místo, kde se proud vody zanoří pod zem či zavrtá do skály, zatímco vy se moříte s přelézáním překážky nad jezírkem). V jednom takovém místě si vzpomeneme na policistu u parkoviště: "Buďte opatrní, v prosinci zemřeli v kaňonu dva lidé, našli jsme je na dně devátého jezírka." Nejsme si jistí, jestli právě tohle je to deváté, ale člověku stejně zamrazí.

Stěny kaňonu jsou tak vysoké, že se očím ztrácí obloha. Místy na šířku tři metry je dno soutěsky zavaleno obrovskými skalními bloky, jejichž překonání stojí značné úsilí. Jinde zdoláváme stupně vysoké až pět metrů. Není tu žádné jištění a my jsme nějak líní to svoje vytahovat, takže je to o síle a obratnosti. O přítomnosti potoka, který v zimě změní kaňon v krásnou canyoningovou záležitost, svědčí jen tůně, v nichž k velkému překvapení nalézáme úhoře. Vápencové stěny vymodelované silou vody, ukazují linii výšky vodní hladiny o nějakých pět metrů výše, ale s deštěm, který by nás při náhlé bouřce patrně vyplivnul z kaňonu rychlostí blesku (živé či mrtvé), si hlavu nelámeme. V tuto dobu je déšť velkou vzácností a bouřka jakbysmet.

Barometr rizika

Jestliže narazíte na první jezírko krátce po strmém sestupu od odbočky ke skalní průrvě Sa Fosca (zhruba do 10 minut), je jisté, že vody je v kaňonu více než zdrávo. Nejste-li dobře vybaveni pro takový případ (oděv, lano, drybag, boty, KPZ... ploutve a šnorchl?...) vraťte se raději zpět. V kaňonu se pomoci nedovoláte, ani z prndla hrndla ani s debilem!

Po zdolání několika bazénků se začíná hlásit hypotermie, a tak se v pauze převlékáme. Zatímco v úzké škvíře vysoko nad našimi hlavami se vzduch tetelí vedrem 40 °C, tady dole je nějakých 15 stupňů, takže v mokrém oblečení člověk dlouho nevydrží. Přelom května a června je ještě období, kdy na neopren je už pozdě (půlka kaňonu je po suchu), ale ještě stále jsou tu pasáže suchou nohou neprostupné. Záleží na množství zimních srážek, ale pro suchý průstup celé soutěsky je přeci jen lepší volit léto a podzim.
Škrábeme se přes skalní stupně, skáčeme, brodíme se ledovou vodou, občas je třeba překonat tůni s batohem nad hlavou, prolézáme tmavé díry. A pak se voda ztratí někde pod zemí a nechá nás naslouchat jen ozvěně kroků v kamenné suti. Za poslední velkou překážkou skalního bloku velkého jako vagon je poslední hluboká tůně a pak se kaňon rozevře. Uši zaregistrují nový zvuk - obrovský převis z červených hornin vpravo nahoře hostí patrně všechno ptactvo ostrova, překřikují se a diskutují, kdo že to nabourává jejich klid. Ze skalních stěn a převisů visí cáry cihlově zbarvených "krápníků". To už pochodujeme po oblých valounech až k velkému jezeru pod skalní stěnou vpravo. Kolem jsou nízké keře připomínající tymaryšek a přímo idylická travnatá plošina ke složení utrmáceného těla. Máme však ještě dvě hodiny času, a tak se s rozkoší vrháme přes kamenitou morénu k rozervanému ústí kaňonu, které skrývá úžasnou pláž. Mořskou sůl pak spláchneme v tom sladkovodním jezeře. Kdo by snad ještě neměl dost, může si přímo nad mořskou hladinou zkusit své lezecké umění. Nýty sice pamatují "krále klacka", ale "na volno"... proč ne? Vždyť spadnete jen z pěti metrů do hluboké vody.

Praktické informace

Sezóna: květen až září (v tuto dobu je také v provozu autobusová linka z Port de Sóller do Escorca a ze Sa Calobra do Escorca).
Doprava: autobusem z Port de Sóller do Escorca, pojedete-li autem, parkoviště je u silnice u restaurace v Escorce. Zpět z ústí soutěsky v Sa Calobra busem do Escorca nebo lodí do Sólleru. Poslední loď jede v 16 hodin, hodinová plavba kolem vysokého rozervaného pobřeží je moc pěkná.
Obtížnost a nebezpečí: nutná dobrá fyzická kondice, vhodné jsou lezecké základy, nutnost umět plavat.
Výbava: pevné boty nejlépe vhodné i do vody, do batohu vodě-odolný vak, náhradní oblečení, 10 metrů lana, event. pevné rep-šňůry, píšťalka, izolační fólie, lékárna... hodí se baterka.
Výchozí bod: Escorca (restaurace, parkoviště), u silnice Sóller - Pollenca.
Konečný bod: oblázková pláž u Sa Calobry (k přístavu a stanici autobusu je přes skalní tunel ještě 15 minut).
Vzdálenost / čas: 7 km / 4 - 6 hodin
Převýšení: 780 metrů v sestupu
Informace, organizované túry: Escola de Tecnics Esportius (ETEVA) -www.eteva.org, Federació Balear de Muntanyisme (FBM) - www.fbmweb.com, Balearic Sporting School (EBE), www.mallorcacanyoning.com, www.tramuntana-pursuits.com, www.rocksportmallorca.com
Ubytování a táboření:
Pro tuto oblast je ideálním východištěm Sóller a klášter Llucc. Pokoje se pronajímají i v Sa Calobře, ne však mimo letní sezonu. Tábořit v přírodní rezervaci můžete jen v případě nouze např. ujede-li vám loď či bus, ale nikde se nesmí rozdělávat oheň z důvodu vysokého rizika požáru. Ubytování si raději zajistěte předem, informace na www.illesbalears.es

Text: Dana Jakoubková,

Foto: Dana Jakoubková, Armando Dallavalle

Zdroj: Magazín Outdoor

Zpět