|
DOBROU CHUŤ
Šunky z Trevélez
Vstoupíte-li v kterékoliv části Španělska
do některé z typických místních restaurací, určitě si všimnete
velkých kýt visících od stropu, které jsou na konci vybaveny
kalíšky sloužícími k odkapávání tuku. Španělé nedají na svou
horskou šunku, jak zní v doslovném překladu název této pochoutky,
dopustit. Její "výroba" trvá čtrnáct měsíců. Není
to nic světoborného," tvrdí Fernando Chamorra, jeden
ze čtyř členů rodinné firmy "Jamones Fernando",
když jsme v Trevélez, nejvýše položené obci ve Španělsku,
rozkládající se na jižních svazích pohoří Sierra Nevada, vstoupili
do jejich šunkového ráje a přijali pozvání na exkurzi. Takže:
prasata se musí porazit nalačno a ve správné době, to znamená
tehdy, až kýty dosáhnou váhy minimálně sedmi kil. Měly by
být obaleny asi dvoucentimetrovou vrstvou tuku, to aby se
prý v létě dobře potily. Naloží se do soli a nechají se v
ní přesně tolik dnů, kolik ta která kýtá váží. Pak se dobře
opláchnou, vymačká se z nich zbytek krve, dobře se namažou
sádlem a pověsí. To je prý všechno. Za čtrnáct měsíců dostanou
typickou, pro nás nevábně nažloutlou barvu, a mohou se konzumovat.
Ochutnali jsme a můžeme potvrdit, že šunka z Trevélez, ač
sušená, je ve skutečnosti šťavnatá a lahodná. Jako vzduch
Sierra Nevady, kde "uzrála". Však je také hned po
šunce z Jabuga na trhu nejžádanější. Už od 18. století. Ještě
je třeba zdůraznit, že iberská prasata mají zvláštní výživu.
Jsou krmena žaludy.
miv
|
