|
 POHLEDNICE
Santiago de Compostela
Santiago de Compostela vděčí za svůj vznik
a slávu vděčí svatému Jakubovi (Santiago), jehož údajný hrob
byl v 9. století v jeho blízkosti objeven. Když pak papež
Kalixtus II. zavedl a papež Alexandr III. papežskou bulou
Regis Aeterni v roce 1179 potvrdil tzv. jubilejní neboli svatý
compostelský rok, tradičně opakovaný v letech, kdy den sv.
Jakuba - 25. červenec - padne na neděli, a s ním i milost
odpuštění všech hříchů, stalo se toto město nejvýznamnějším
poutním místem středověké Evropy. Je tomu tak i v současnosti,
i když pro mnohé novodobé poutníky je Santiago de Compostela
spíše kulturním zážitkem.
 Během
své tisícileté historie město měnilo svůj styl. Našlo se především
v baroku, ale zároveň si dokázalo uchovat to nejvzácnější,
co vytvořili středověcí umělci. Katedrála sv. Jakuba je tím
nejlepším příkladem. Stejně jako dávní poutníci scházející
z Monte do Gozo k ní přicházíme ze severní strany. Kdysi tu
bývala kašna, kde se mohli poutníci umýt a převléci se, a
tzv. hadrářský kříž, kam se odkládaly a kde se pálily staré
šaty. Odtud je to jen pár kroků na Praza da Quintana. Usedáme
na schody, které toto půvabné náměstí dělí na dvě části, a
prohlížíme si obraz, který je dílem převážně barokních architektů.
Po levé straně se zvedá východní fasáda katedrály, jíž vévodí
věž s hodinami. Z této strany lze dovnitř vstoupit jen o svatých
rocích, kdy se otevírá Svatá brána neboli Brána odpuštění.
Je z roku 1611 a zdobí ji mimo jiné sochy 24 starců, které
byly součástí původního románského chóru. S dekorativností
katedrály kontrastuje protější prostá fasáda kláštera sv.
Paia de Antealtares končící u Domu kanovníků v dolní části,
v jehož podloubí se skrývají nejrůznější obchůdky se suvenýry.
 Obchůdky
s nabídkou tradičních šperků z místního černého polodrahokamu
(gagát) i jiných rukodělných výrobků jsou dokonce zabudovány
přímo ve vnější zdi katedrálního ambitu, která lemuje z jedné
strany půvabné náměstíčko Praza das Praterías. Zdobí ho barokní
fontána a zvláště pak nádherný románský portál, který vyžaduje
poněkud delší zastavení. Mnozí návštěvníci Santiaga vcházejí
dovnitř právě tudy. My však odoláváme pokušení. Chceme vstoupit
do apoštolského chrámu hlavním vchodem z náměstí Obradoiro.
Název Obradoiro znamená doslova zlaté dílo a takovým toto
náměstí je. Jako by sám apoštol sv. Jakub dbal na to, aby
jemu zasvěcený chrám, který se svou majestátní barokní fasádou
a dvěma vysokými věžemi celému náměstí vévodí, měl důstojné
sousedy. Hostal katolických králů po jeho pravé straně, který
založili Isabela Kastilská a Ferdinand II. Aragonský jako
útulek pro poutníky, se změnil v luxusní hotel. Jeho platereskní
portál patří k nejkrásnějším dílům, které se ve městě z období
rané renesance zachovaly. Protější Kolej sv. Jeronýma ze 17.
století, v níž dnes sídlí rektorát santiagské univerzity,
má portál románský, který byl zachráněn při demolici někdejšího
špitálu. Klasicistní Rajoyův palác pak nejdelší stranu rozlehlého
náměstí uzavírá.
 Konečně
vstupujeme do katedrály. Byla postavena v 11.-13. století
poté, co původní malou trojlodní baziliku z konce 9. století
zničili Maurové. Katedrála byla v průběhu staletí přestavována
a přistavována a na její konečné podobě se podepsali především
mistři baroka. Ke svému obrazu změnili mnohé, ale stejně jako
mnozí před nimi i po nich, i oni asi zůstali v úžasu stát
před dílem mistra Matea. Jeho Portál slávy z roku 1188, označovaný
za vrchol evropského sochařství 12. století, je vlastně v
kameni zobrazená stručná historie křesťanské teologie. Svatý
Jakub je zde zobrazen hned dvakrát. Tradičně společně s ostatními
apoštoly a pak osamoceně na prostředním sloupu znázorňujícím
strom Jišajův, jako by sám a první chtěl přivítat své hosty.
V jeho dolní části je vidět otisk prstů miliónů poutníků,
kteří mu tak už osm století vzdávají dík za jeho pozvání.
Z vnitřní strany tohoto sloupu, až úplně dole, si nelze nevšimnout
klečící postavy se skloněnou hlavou. Je to prý sám mistr Mateo.
Mnozí návštěvnící poklekávají a dotýkají se čelem jeho hlavy,
snad aby do té své dostali něco z moudrosti velkého umělce.
Tento dávný studentský zvyk se tu dodržuje dodnes a hlavně
ve zkouškovém období musí mistra Matea z toho otloukání dost
bolet hlava.
 Půvab
Santiaga de Compostela však netkví jen v těchto okázalých
památkách. Objevíte tam další stavby více či méně monumentální,
jako např. barokní klášter a kostel sv. Martina Pinaria, patřící
po katedrále k nejvýznamnějším církevním stavbám ve městě,
barokní kostel a klášter sv. Dominika, v němž je dnes umístěno
docela zajímavé galicijské národopisné muzeum, či raně renesanční
Fonsecova kolej s hezkým portálem a i nádvořím, kterou dal
postavit třetí z významného rodu Fonseců, arcibiskup Alonso
Fonseca III. a kterou v současné době využívá santiagská univerzita.
Úzké a křivolaké uličky středověkého města jsou plné pestrých
krámků, půvabných zákoutí i sympatických hospůdek. Tak např.
v uličce Rua Nova se starými loubenými domy vás určitě zaujme
kostel sv. Marie Salome s románským portálem, zasvěcený jako
jediný ve Španělsku matce sv. Jakuba, na rohu uličky Rua do
Vilar a náměstí Praza do Toural překvapí svou rozlehlostí
palác rodu Bendañů, ulice s příznačným názvem Rua das
Casas Reais čili ul. Královských domů, je zase lemována domy
nejrůznějších architektonických slohů. Také si prohlížíme
výlohy restaurací v uličce Franco a snažíte se zapamatovat
si názvy všech těch dobrůtek z moře, které prý jsou v Galicii
z celého Španělska nejlepší, ale kterých je tolik, že je za
chvíli zapomenete a musíte se je učit znovu. Vstoupíte do
jedné z nich, ochutnáváte místní specialitu "pulpo a
feira"a "albariño". Obě galicijské lahůdky
- chobotnice po trhovecku i bílé víno chutnají znamenitě.
Text a foto: Miluše Válková
Zpět
|
