|
REPORTÁŽ
 Po stopách dona Quijota
Nedohledné
žlutohnědé plochy polí, vinice, olivovníky, městečka a vesničky,
kde si připadáte, jako by se tu zastavil čas, všudypřítomné
větrné mlýny... Nedá se říct, že by tento drsný kraj rozprostírající
se jižně od Madridu, pomineme-li ovšem Toledo, byl nějak
zvlášť velkým turistickým magnetem, přesto ho zná skoro každý.
Alespoň podle jména. Právě zde se totiž odehrává děj slavného
Cervantesova románu Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha
a třeba říct, že na mnoha místech by se "rytíř smutné postavy" i
jeho věrný sluha Sancho Panza cítili ještě dnes jako doma.
Letos je v tomto kraji zvlášť živo. Celý svět si totiž připomíná
400 let od prvního vydání slavného Cervantesova románu a
na navštěvnosti kraje je to znát. La Mancha si takovou pozornost
zaslouží.
 "V jedné vsi kraje zvaného
Mancha, na jejíž jméno si nechci vzpomenout, žil před nedávnem
jeden z těch šlechticů, kteří mívají kopí na stojanu, štít
jako zastara, hubeného koníka a loveckého chrta..." Tak začíná
první kapitola románu, která vlastně může za to, že dnes
si dona Quijota přivlastňují mnohé obce. Cervantes rodnou
obec svého hrdiny neprozradil, a tak je doma vlastně všude.
Narazíte na něj doslova na každém kroku. "Vsadím se,
že za nějakou dobu nebude krčmy, hospody, hostince a holičského
krámu, kde by nebyla vymalována historie našich slavných
činů," prohlásil Sancho Panza při návratu z poslední
výpravy. A měl pravdu. Tabule podél silnic s vyobrazením
dona Quijota
lákají do nejrůznějších podniků, které nesou ve svém názvu
jméno dona Quijota, Sancha Panzy či Dulciney.
 Mnohá městečka a vesnice vypadají i dnes, jako by vypadla
ze Cervantesova románu. O Tembleque se sice v knize nehovoří,
ale don Quijote tudy pravděpodobně projížděl na cestě do
Puerto Lápice. Jeho starobylá Plaza Mayor, ono uzavřené kouzelné
čtvercové náměstí lemované pavlačovými domy o třech podlažích,
z nichž spodní je zděné a horní dvě jsou dřevěná, se objevuje
v mnoha knihách o Španělsku. Zatím je tu klid, jen u kašny
diskutuje pár dědků a z jedné z pavlačí se ozývá hlasitý
hovor. Docela dobře si lze představit našeho rytíře, jak
sem vjíždí na věrném Rocinantu, buší na dveře a dožaduje
se pozornosti, i to, jak se hlasitý hovor mění ve spršku
nadávek jedné z holčin, kterou pocestný vyrušil z kdovíjak
jistě důležité práce.
V Puerto Lápice je zcela jiná atmosféra.
Městys je proslulý svými někdejšími zájezdními hostinci,
které se změnily v
turisticky přitažlivé cíle. Zvláště ve slavné hospodě Venta
del Quijote, která byla postavena na základech původního
zájezdního hostince, je rušno. Vaří se tu podle dobových
receptů a šéfkuchař Antonio Baeza, který tu začínal už jako
kluk a který si zakládá na tom, že připravuje jídlo jen ze
surovin, které byly dostupné i v dobách Cervantesových, nám
ochotně svá kuchařská tajemství prozradil. Don Quijote si
tu ale nepochutnal. Nabídli mu zde jen "kus špatně vymáčené
a ještě hůře připravené tresky a k tomu chléb zrovna tak
černý a špinavý jako jeho zbroj". Z hostince, který si spletl
s hradem, však odjížděl spokojen. Jak by ne, když byl právě
zde pasován zdejším šenkýřem na rytíře.
Větrné mlýny
 Shlížejí na vás snad z každého vršku. Většinou tu pořádně
profukuje, ale v době naší návštěvy byl jako naschvál klid.
První neděli každého měsíce se totiž v Mota del Cuervo
uvádí do provozu jeden z mlýnů, o které se stará Asociace
přátel větrných mlýnů. Pokud ovšem fouká. Musela to být
skvělá podívaná, když byly všechny mlýny v provozu. Ty
nejzachovalejší z celého kraje stojí na vršku nad Consuegrou.
Je jich jedenáct a vypadají, jako by střežily zdejší maurský
hrad. Popustíte-li uzdu fantazii, neudiví vás, že si je
náš potulný rytíř spletl s obry. "Jen se podívej Sancho
Panzo, druhu můj milý," začíná snad neslavnější epizoda
Cervantesova románu, "tam na ty velikánské obry! Je jich
jistě třicet, ne-li o něco víc. A já se s nimi hodlám utkat
a všechny je pobít." A jak dopadl? "... vyrazil vpřed plným
tryskem a zaútočil na nejbližší mlýn. Vedl ránu přímo do
křídla, a vtom jím vítr zatočil tak divoce, že bylo kopí
hned na kusy a strhlo s sebou koně i jezdce, který se hned
válel všecek pohmožděn v širém poli." Cervantes pravděpodobně
neměl na mysli větrné mlýny v Consuegře, ale v Campo de
Criptana, kde jich stojí v současné době dvanáct, ale podle
sčítání mlýnů, který provedl v roce 1752 markýz de la Ensenada,
jich tu bylo celkem třicet čtyři. Za dob Cervantesových
byly větrné mlýny ve Španělsku velkou raritou, která se
sem dostala až v 16. století z Nizozemí, a není divu, že
se jich lidé tak trochu báli.
El Toboso a Dulcinea
 El Toboso je další zastávkou na cestě po
stopách dona Quijota. Z tohoto městečka, které je v Donu
Quijotovi zmiňováno snad
nejčastěji a které Cervantes nazývá veleměstem, pocházela
dáma rytířova srdce Dulcinea, které chtěl vzdát hold, než
vyrazí po nuceném domácím odpočinku na svou třetí cestu za
dobrodružstvím. Četné šlechtické erby prozrazují někdejší
význam tohoto dnes neobyčejně příjemného, úpravného městečka
s bílými domky, s kostelem svatého Antonína z 15. století,
jehož věž celému Tobosu dominuje, a hlavní průjezdní silnicí
s několika bary, které přímo vybízejí k tomu, abyste si venku
na terase dali kafe a chvíli pozorovali cvrkot kolem. Neměli
byste se ale příliš zdržovat, aby vám nezavřeli Dulcinein
dům, který má sice otvírací dobu až do večera, ale nejsou-li
lidi, klidně si zavřou dříve. To jsme však zjistili pozdě,
a tak interiér robustního domu ze 17. století, rekonstruovaného
do podoby původního zemanského domu, v němž je umístěno muzeum
"spanilé princezny", pro níž don Quijote vykonával všechny
své hrdinské činy a v níž Sancho Panza správně viděl zemanskou
dívku, jakých bylo v tomto kraji nespočet, jsme neviděli.
Dulcinein dům je nejnavštěvovanějším domem v kraji, prozradil
nám hovorný don Manolo, s nímž jsme si dali před večeří tradiční
vinovici, které zde říkají orujo. Stmívalo se a před kostelem
se na motorkách shromažďovala mládež. Nepřijeli na mši; jejich
cílem byla jiná svatyně - diskotéka někde u Alcázaru de San
Juan, na jehož náměstí naše dva hrdiny samozřejmě potkáte
také.
Text a foto: Miluše Válková
Zpět
|
