|
REPORTÁŽ
 Picos de Europa: ráj pro horolezce, turisty
i speleology
Námořníci
vracející se ze zámořských cest i asturští rybáři spěchající
se svými úlovky k rodným břehům je odjakživa netrpělivě
vyhlíželi. Ostré štíty hor na obzoru byly neklamným znamením,
že pevnina je blízko. Traduje se, že ono příznačné jméno
Picos de Europa (Evropské štíty) dali těmto horám právě
oni. Jsou vzdáleny pouhých 20 km od pobřeží Biskajského
zálivu a rozkládají se na území tří autonomních oblastí
Španělska - Asturie, Kantabrie a Kastilie-Leonu. V roce
1955 byly vyhlášeny národním parkem.
Vybere si každý
 Národní park Picos de Europa je tvořen
třemi vápencovými masívy. Rozkládá se ploše zhruba 25 x 40
km, má průměrnou výšku 1220 m, celou řadu "dvouapůltisícovek"
(nejvyšší Torre Cerredo 2648 m) , hluboké průrvy a soutěsky,
jimiž si prorazily cestu horské řeky, ledovcová jezera, ale
také zalesněná údolí a louky... Tři sta milionů let trvalo,
než Picos de Europa získaly svou dnešní podobu.
Zkazit náladu tu dokáže jen nestálé počasí,
které ovlivňuje blízkost Atlantiku a způsobuje, že i krásný
slunečný den se může zničehonic změnit v neproniknutelnou
mlhu či vytrvalý déšť nebo i sněžení. Úchvatné horské scenerie však přesto
lákají
horolezce i turisty, četní jeskynní prostory jsou zase rájem pro speleology.
Z nesmírného množství tras různé obtížnosti si tu každý najde tu svou.
Pokud nemáte k dispozici auto, je výhodné
zvolit si jako základnu městečko Cangas de Onís, odkud se
na mnoha další místa dostanete linkovými autobusy. Sídlí
tu
také hlavní informační kancelář (Casa Dago, Avenida de Covadonga 43), kde získáte
veškeré informace potřebné pro pobyt v národním parku. Můžete se zúčastnit
i některého ze tří až šestihodinových pěších výletů s průvodci
(zdarma), které
se konají každý den v červenci, srpnu a září.
Z Covadongy k ledovcovým jezerům
 Málokterý
návštěvník Picos de Europa si nechá ujít výlet k nádherným
jezerům Enol a Ercina (1100 m n.m.). Z Covadongy je to k
nim asi 12 km. Covadonga je symbolem Španělska. Někde zde
se totiž kolem roku 722 odehrála legendární bitva, v níž
don Pelayo, první asturský král, uštědřil muslimům první
porážku, jež je pokládána za počátek reconquisty, boje za
osvobození Pyrenejského poloostrova od arabské nadvlády,
který trval celých sedm století.
Covadonga se svou bazilikou a svatou jeskyní,
v níž se údajně zjevila Pelayovým vojákům Panna Maria, je
dnes poutním místem
a nelze se divit, že tu bývá dost plno. Zvláště pak v létě,
kdy lze tento výlet pohodlně spojit s procházkou kolem
jezera Enol, k němuž v tomto ročním období jezdí autobus.
Od
druhého jezera o kilometr dál, k němuž vede pěšina i zpevněná
cesta pro automobilisty, si můžete
vyšlápnout
nenáročným
terénem k vyhlídce u ubytovny Vega de Ario (cca 2,5
hod.), odkud se před vámi otevře nádherný výhled na okolní
hory.
Pokud toho ještě nemáte dost, vydejte
se až na vrchol Jultayu (1940 m). Za pouhou hodinku jednoduchého
výstupu budete
mít před sebou (a pod sebou) jako na dlani celý
centrální
masív.
Je odtud dokonce vidět i stezka procházející soutěskou
Cares, která patří k tomu nejkrásnějšímu, co příroda
v Picos de
Europa dokázala vytvořit.
 Soutěskou řeky Cares
Znalci tvrdí, že máte-li na Picos de Europa
jeden jediný den, měl by být vaším cílem právě tento dvanáct
km dlouhý kaňon, jehož hloubka dosahuje v některých místech
až dva tisíce metrů. Napříč, vysoko nad řekou, vede lidskou
rukou umně vybudovaná a dobře udržovaná stezka, která chodci
nabízí ty nejúžasnější scenerie, jaké si jen lze představit.
Není divu, že je soutěska známá i pod názvem "Garganta Divina"
(Božské hrdlo).
Začít můžete v osadě Poncebos a skončit
v Caínu. Celý přechod se dá pohodlně zvládnout za tři hodiny,
pokud jste fotografové,
měli byste raději počítat s větší rezervou. Pokud nemáte
nikoho, kdo by pro vás do Caínu přijel, musíte stejnou
cestou zpět, což už vyžaduje dobrou fyzickou kondici. Můžete
však
zvolit i opačnou alternativu a dojet ráno z Cangas de Onís
do Posady de León autobusem (pouze v létě), odtud 6 km
pěšky do Caínu a večer se z Poncebosu vrátit opět autobusem
do
Cangas de Onís.
Text: Miluše Válková
Foto: S.R.T. Asturias a www.picoseuropa.net
Zpět
|
