|
REPORTÁŽ
 Murcia
- všechno, co si přejete
"Nemyslel jsem si,
že by to mohla být tak nádherná dovolená," řekl mi kamarád
Petr, když se vrátil z dovolené v Murcii v jihovýchodním
Španělsku. Chystal se tam hlavně kvůli dětem; jsou alergické
a delší pobyt u moře jim svědčí. A mělká laguna Mar Menor
byla ideální na to, aby začal mrňousy zasvěcovat do svých
oblíbených vodních sportů. "Nejvíc nás ale překvapilo vnitrozemí.
Kopce, vinice, palmové háje, lázně... a to víno!" Přesvědčil
mě.
Když se potkají moře
 Největším
letoviskem v Murcii je La Manga del Mar Menor. Z jedné strany
ho oblévá Středozemní moře, z druhé Mar Menor čili Menší
moře. Laguna o rozloze 170 km2 byla kdysi otevřenou zátokou
dnešního velkého souseda. Skaliska sopečného původu zadržovala
písek, který sem zanášely mořské proudy, až vznikl souvislý
pruh země, dlouhý asi čtyřiadvacet kilometrů, který v nejširším
místě dosahuje jen něco málo přes kilometr. Přerušují ho
přírodní kanály, jimiž proudí do Mar Menor mořská voda. Jeden
z nich byl uměle zvětšen a dnes je nad ním rozkročen most,
který se v určitých hodinách zvedá, aby mohly z jednoho moře
do druhého proplouvat lodě. Turisté (a hlavně děti) téhle
podívané obvykle věnují patřičnou pozornost...
"Taky tam bydlí sluníčko," řekla mi
Petrova dcerka Lucka, když jsem se jí na návštěvě zeptala,
co se
jí u moře nejvíc líbilo. Veselý obrázek s usmívajícím se
sluncem a nápisem 'kde žije slunce', který zdejší kraj představuje,
je opravdu výstižný. Slunce tu svítí tři sta patnáct dnů
v roce, průměrná teplota je kolem 18°C a v létě, kdy tu bývá
kolem 30°C, fouká příjemný větřík.
Jela jsem se do Murcie ohřát v době, kdy
u nás ještě vládne zima. V La Manga del Mar Menor už ale
bylo pěkně živo! Hotel okupovali hlavně postarší Angličané.
Už se stihli opálit a dost si to tu užívali, i když voda
byla zatím jen pro opravdové otužilce. Na to, aby ze sebe
smyli zdejší léčivé bahno, to ale bohatě stačilo... Bahenní
koupele, zábaly z bahna a mořských řas i další metody talasoterapie
tu naštěstí nabízí řada hotelů a lázeňských center, takže
se ledové koupeli můžete elegantně vyhnout, ať už sem dorazíte
ve kterémkoli ročním období.
Od května si už 'vodní veselosti' užívají
i ti, kdo k tomu potřebují teploučko. Mělkému a klidnému
Mar Menor dávají přednost jednak rodiny s dětmi, jednak milovníci
vodních sportů v jakémkoli stupni pokročilosti. Na Mar Menor
slušně fouká, takže stačí vypravit se trochu dál od břehu...
Však tam občas bývá dost těsno! Plavci, kteří mají rádi vlny,
proto často raději přebíhají ke Středozemnímu moři.
Murcia versus Cartagena
 V
programech poznávacích zájezdů obvykle nenajdete ani jedno
z těchto měst. A přece se vám každé z nich okamžitě dostane
pod kůži... Symbolem Murcie, hlavního města stejnojmenného
regionu, pro mě zůstává půvabná Plaza de Flores (Květinové
náměstí). Uondaní po prohlídce města jsme tam obsadilili
poslední volný stůl na zahrádce restaurace, dali si vychlazené
pivo, k tomu tapas - nejrůznější drobnosti k jídlu, které
spolehlivě zaženou hlad, a přitom se jich nepřejíte, - a
skládali si v hlavě mozaiku ze střípků všeho, co jsme viděli.
Katedrálu, která byla postavena v roce 1358 na místě mešity
a její velkolepé barokní průčelí... Kaple, z nichž k nejimpozantnějším
patří gotická kaple rodiny Velézů - její výzdoba připomíná
cukrovou polevu -, uličky středověké a renesanční Murcie,
jimiž jsme se bezcílně toulali... Kasino, do něhož měli svého
času přístup jen ti, kdo ve městě něco znamenali, a které
je spíš společenským klubem s nádherným patiem v arabském
stylu, čítárnou, tanečním sálem i dámským budoárem...
Cartagenu, jedno z vůbec nejstarších měst
ve Španělsku, mám zase už napořád spojenou s Kartaginci a
Římany, čili velkolepými slavnostmi, jimiž si místní připomínají
významné období svých dějin. Pokud sem přijedete po polovině
září, octnete se uprostřed druhé punské války a poznáte i
její protagonisty. Všechno začíná založením města kartaginským
vojevůdcem Hasdrubalem a končí dobytím města Římany. Deset
dnů 'bojů' doprovází patřičné řinčení zbraní, průvody v
historických kostýmech, únos krásné dámy a její osvobozování
- a tomu
všemu hudba, tanec, zpěv, dobré jídlo a pití.
O něco serióznější exkurz do vývoje středomořských
civilizací i o dobývání města Římany vám poskytne Informační
centrum - stojí hned u autobusového nádraží -, jehož součástí
jsou i zbytky punských hradeb. Stopy po Římanech najdete
hned na několika místech. Nejzajímavější je určitě Casa de
la Fortuna (Dům štěstí) z konce prvního století před Kristem.
Když vstoupíte-li dovnitř, bude vám hned jasné, že tu bydlela
hodně bohatá rodina. Projdete se několika místnostmi, prozkoumáte
podlahy vykládané mozaikami a stěny vyzdobené typickými motivy,
prohlížíte si nádobí, keramiku, šperky a představujete si,
jak se tu asi původním obyvatelům žilo. Určitě chodili do
Augustea, tehdejšího administrativního, náboženského i obchodního
centra, i do divadla. To patří k největším archeologickým
objevům posledních let a teď je zrovna v rekonstrukci.
Pak už se můžete volným krokem vydat do
přístavu. Než jsme k němu došli, upoutal nás prototyp ponorky,
která byla postavena podle návrhu zdejšího rodáka Isaaca
Perala, ale pod vodu se nikdy nedostala. Obyvatelé Cartageny
jsou i tak na něj patřičně hrdi, a tak je mu věnován jeden
ze sálů zdejšího Námořního muzea. Z přístavního mola se pak
můžete vydat na turistickou projížďku přístavem a v jednom
z doků navštívit i Muzeum námořní archeologie.
V zeleném údolí
 V
Murcii skoro neprší. Často projíždíte vyprahlou, téměř pouštní
krajinou, jejíž ráz dotvářejí kopce zvláštních, nepravidelných
tvarů. V tomto suchém kraji se ovšem rodí spousta šťavnatého
ovoce a zeleniny. Může za to řeka Segura - je dost vodnatá
(i když je pro mě záhadou, odkud bere tolik vody) na to,
aby vdechla kraji život. Ten tu dodnes vzkvétá a bují především
díky Arabům, kteří vpadli na Pyrenejský poloostrov v osmém
století a zdrželi se skoro osm set let, a pak díky moriskům,
tedy pokřtěným muslimům, jímž bylo dovoleno zůstat až do
roku 1614 - tehdy museli kraj opustit. Dokázali využít každé
kapky a proměnili krajinu v soustavu zelených oáz. Jednou
z nich je Valle de Ricote, údolí na horním toku řeky Segury,
sevřené rozeklanými skalnatými horami, na nichž se můžou
dosyta vyřádit horolezci. Nejprve zastavujeme v Archeně,
termálních lázních, jež přímo symbolizují blahodárnost zdejších
vod. Pod pomerančovníky nebo palmami tu v bílých županech
vysedávají celé rodiny, které se zrovna chystají na některou
z léčebných i relaxačních procedur, při nichž hraje hlavní
roli voda a léčivé bahno. Zbytky sloupů, amfory a další artefakty,
které spoluvytvářejí kulisu tohoto příjemného místa, dokládají,
že si tu stejně jako my užívali i staří Římané...
Každá další zastávka je především voňavá.
Palmové háje, ovocné sady, vinice a zvláště citroníky vydávají
neskutečné prázdninové aroma, které nás neustálé provází.
Procházíme se vesničkami a z každé z nich nám něco uvízne
v paměti. Může to být kamenný dům se starodávným erbem, tepaná
či dřevěná mříž v okně plném kytek, kostel nesoucí ještě
arabské prvky, úzká klikatá ulička, která najednou končí
a my se musíme vrátit, abychom se dalším průchodem dostali
zase úplně jinam. Občas kolem nás proběhne kočka, projedou
děti na kolech, z domů se ozývá tlumený hovor... Vstoupíme
do jedné z hospůdek, abychom se trochu občerstvili, a otestujeme
místní víno. Chutná nám, a tak si objednáme ještě jednu skleničku...
Na radu místních pak vyrazíme na pohodovou procházku kolem
přehrady v Ojosu - v klidu si při ní naplánujeme další program...
V městečku Blanca vystoupáme až ke zřícenině
hradu na Peña Negra, odkud se nám otevře nádherný výhled
do kraje, a v Abaránu zajdete k jednomu ze čtyř vodních kol,
jímž tu říkají norias. Jsou dodnes funkční; důmyslným způsobem
dostávají vodu z uměle vytvořených nádrží a kanálů do horních
a vzdálenějších částí sadů. Samozřejmě si nenecháme ujít
Ricote, po němž se celé údolí jmenuje. Jsme rádi, že jsme
vyjeli až nahoru - před námi se otevírá snad nejkrásnější
panorama v celé Murcii... Skončíme v Cieze, nad níž si řeka
vyhloubila přes sto metrů hluboký a čtyři kilometry dlouhý
kaňón Almadenes. Jeho divoké vody sjíždějí na raftech jen
ti nejodvážnější.
Což takhle dát si červené?
 "Každý
pocestný, jenž hledá vzdělání v dalekých zemích, vám potvrdí,
že vzácná a podstatná věc je dobrá hospoda," napsal Karel
Čapek ve svém Výletu do Španěl. To měl tedy pravdu! V jedné
z dobrých hospod se dozvíme, že to červené, které nám tak
zachutnalo, pochází ze severovýchodní Murcie, konkrétně z
vinařské oblasti Jumilla... Dostaneme chuť se tam vydat.
Krajina se nám doslova mění před očima.
Už to není ono nahorů dolů a zase nahoru, ale spíše jen rovně,
i když
na obzoru
se pořád rýsují kopce. A už jsme tady, v Jumille. Široko
daleko jen vinice... Vyplňují rozlehlou planinu a šplhají
po svazích okolních kopců až téměř do 900 m. n. m. Díky
různorodému mikroklimatu je zdejší vinobraní nejdelší
v celém Španělsku
- začíná v srpnu a končí až v listopadu. Vinaři si moc
pochvalují, že mají na zpracování hroznů víc času, a
na kvalitě vína
je to znát. To už jsme se dozvěděli ve vinných sklepích
Bodegas Pedro Luis Martínez, které jsou součástí Vinařské
cesty,
a tudíž otevřeny všem milovníkům vína. Po nezbytné prohlídce
sklepů nás čeká nejlahodnější část 'exkurze'...
Ochutnávka
je to náročná! Bílé, růžové a pak v rychlém sledu hned
několik červených - ta ve zdejší oblasti převažují
-, klasickým postupem
od mladých vín až po ta zralejší. Barvu, vůně i chuť
pak cvičně zkoumáme i v restauracích, hospůdkách a barech
po
celý zbytek dovolené. I když jsme mnohdy nerozpoznali
vůně nejrůznějších druhů ovoce či květin, které v sobě mají
jednotlivá vína zakletá, shodujeme se v tom, že jsou
vynikající.
Miluše Válková
Foto: Murcia Turística, OM Jumilla
Zdroj: Travel Digest (www.traveldigest.cz)
Zpět
|
