|
 POHLEDNICE
Morella
Výstup na hrad, vypínající se na strmé
skále ve výšce 1070 m a vypadající zdola jako nedobytné orlí
hnízdo, byl kupodivu pohodlný a netrval ani moc dlouho. Dnes
zbyly z kdysi slavného "trojhradu" jen ruiny, ale
stálo za to se k nim vyšplhat. Před námi se otevírá překrásný
panoramatický pohled na zvlněnou, téměř pustou šedohnědozelenou
krajinu, s bílými tečkami stavení uprostřed terasovitých
políček, které dávají tušit, že život tu nikdy nebyl jednoduchý.
Morella, ležící na rozhraní tří krajů (Valencie, Aragón a
Katalánie), jen pár desítek kilometrů od Costa Azahar, je
přímo pod námi.
Přijíždíte-li do Morelly z kterékoliv strany,
hned si uvědomíte, proč tato přirozená brána z nehostinného
vnitrozemí ke Středozemnímu moři byla v minulosti pro dobyvatele
tak obávaným místem. Aby do ní mohli vejít, museli se dostat
přes hradby, které celé město obklopují, a navíc pokořit jeho
hrad tvořený vlastně třemi hrady postavenými jeden nad druhým,
z nichž každý byl chráněn svým vlastním opevněním. V průběhu
historie se ho pokoušeli dobýt mnozí. Byl to např. kastilský
šlechtic Rodrigo Díaz del Vivar, známý spíše jako El Cid, který
se vzbouřil proti svému králi Alfonsu VI a při svém tažení
na Valencii zde ve slavné bitvě v roce 1088 porazil nebývalým
způsobem spojená maursko-křesťanská vojska (i tak neuvěřitelná
spojenectví se v té době uzavírala), nebo don Blasco de Alagón,
který v roce 1232 definitivně vyhnal Maury z města a získal
tak Morellu pro svého krále Jakuba I. Dobyvatele. Tuhé boje
se tu odehrávaly v době první karlistické války (1833-1840),
v níž se proslavil "tygr" León Cabrera, který učinil
z Morelly proti vůli jejích obyvatel baštu karlistů.
 Hradby, které v délce 2,5 km Morellu obklopují,
jsou ze 14. století, mají 14 obranných věží a 6 bran. Pokud
vás cesta zavede k bráně sv. Matěje, určitě si všimnete zvláštního
gotického kříže se třemi hlavami, připomínající historickou
schůzku avignonského papeže Benedikta XIII - Pedra de Luny
s králem Ferdinandem z Antequery a proslulým dominikánským
kazatelem Vincencem Ferrerským, kteří se marně snažili právě
zde v Morelle přimět vzdoropapeže, aby se dobrovolně vzdal
svého stolce. Vyřešit největší problém středověké církve (západní
schizma) se jim však nepodařilo. Neúspěšné jednání probíhalo
za zavřenými dveřmi v klášteře sv. Františka, kde byl vzdoropapež
ubytován a z něhož na vás dnes nejvíce zapůsobí kapitulní síň
a gotický ambit.
 Bezpochyby nejvzácnější historickou památkou
Morelly je gotický chrám Panny Marie. Tato monumentální stavba
se dvěma nádhernými portály na průčelí patří k největším a
nejkrásnějším chrámům na území někdejšího valencijského království
a v průběhu historie se stal svědkem mnoha významných událostí.
Vstoupíme dovnitř a představujeme si, jak velkolepá musela
být slavná mše, kterou zde v roce 1414 v den Nanebevzetí Panny
Marie sloužil papež Benedikt XIII. Přítomen byl král Ferdinand
s celým svým dvorem, pět kardinálů, tři biskupové, soudní dvůr,
významní aragonští a kastilští šlechtici i Morellané. Ti všichni
pak bez dechu naslouchali i slovům jednoho z nejlepších kazatelů
všech dob - prostého dominikánského mnicha Vincence Ferrerského,
proslaveného i svými nesčetnými zázraky.
Bylo to v době, kdy chybělo ještě pár let
k dokončení jedinečného, dnes tolik obdivovaného chóru (1406-1426).
Jeho autor, morellský mistr Pere Sergara, jej umístil volně
v prostoru, asi pět metrů nad zem. Vede k němu bohatě vyřezávané
schodiště obtáčející se jako had kolem podpěrného pilíře (Antoni
Sancho, 1426-1476) a zadní stranu zdobí scéna představující
Poslední soud (toskánský mistr Giuseppe Belli). Klenotem jsou
barokní varhany (Francisco Torull, 1717-1724), barokní je i
hlavní oltář. Cenná je sbírka obrazů a zlatnických prací z
období gotiky.
 Po
chvilce odpočinku v zešeřelém chrámovém prostoru na nás čeká
labyrint úzkých morellských uliček. Ačkoliv většina staveb
je ze 17. a 18. století, objevíte tu celou řadu středověkých
domů ozdobených erbem, které svědčí o prestiži jejích dávných
majitelů. Centrem městečka je ulice "Blasco de Alagón" lemovaná
domy s podloubím, kde se už od 13. století koná každou neděli
dopoledne tradiční trh s nejrůznějším zbožím. Tato ulice je
však živá i v jiné dny. Právě zde je soustředěno největší množství
obchodů i obchůdků, barů, kaváren i restaurací. Můžete navštívit
i některou z malých tkalcovských dílniček, které jsou pozůstatkem
kdysi rozvinutého textilního průmyslu a dodnes se v nich tkají
tradiční pestrobarevné přikrývky a přehozy, které se staly
společně s měkkoučkými vlněnými svetry s jemnými vzory typickým
dárkem z Morelly. Unaveni se vracíme do svého dočasného bydliště
- bývalého paláce kardinála Rama (16. století), který dnes
slouží jako komfortní hotel.
Být
v Morelle a neochutnat některé z jejich typických jídel by
se dalo považovat za hřích. Ovšem mít možnost je ochutnat v
rodinné restauraci "U Roqueho" (Casa Roque) je štěstí.
Neboť Roque Gutiérrez Romero, který vařil i pro španělského
krále Juana Carlose, je opravdu mistr nad mistry. Hostina to
byla opulentní. Základ tvořily produkty zdejší oblasti, v níž
kraluje jehněčí a vepřové připravované na různé způsoby a často
korunované "černým diamantem" zdejší kuchyně - lanýži.
Jen skvělé červené si sympatický a sdílný mistr kuchař vypůjčil
z oblasti La Rioja (severní oblast centrálního Španělska).
Největším překvapením byla doslova dárkově zabalená směs jehněčího
a lanýžů v palačinkovém měšci, podávaná s lahodným smetanovým
krémem. A což teprve zákusky, bez nichž se snad žádný Španěl
neobejde. Takové fíky máčené ve sladkých polevách byly sice
útokem na linii, ale odolat se jim nedalo. O něco méně kalorická,
jednoduchá, ale výborná je "la cuajada". Základem
této královny místních dezertů, kterou nabízejí v každé zdejší
restauraci, je sraženina ze zakysaného mléka. Zkrátka strávení
večera nad talířem s nějakou typickou specialitou je po celodenním
putování po památkách tou nejlepší tečkou, jakou by si měl
každý návštěvník dopřát.
Text: Miluše Válková
Foto: Autorka a Agència Valenciana del Turisme
Zpět
|
