|
Milenci z Teruelu: oživlá tradice
 Teruel,
poklidné provinční městečko v jižní Aragonii, se každý rok
kolem poloviny února mění k nepoznání. V ulicích planou ohně,
pečou se jehňata, popíjí se víno. Potkáte tu rytíře ve zbroji,
dámy v historických kostýmech, polykače ohňů, žebráky, malomocné,
trubadúry... Ocitáte se v roce 1217, kdy se podle tradice
vrací po pěti letech ze světa Diego, aby se oženil s dívkou
svého srdce Isabel. Před vašima očima se uprostřed středověkého
mumraje odvíjí tragický příběh lásky.
Mezi legendou a skutečností
 Příběh
milenců z Teruelu začíná někdy počátkem 13. století, kdy se
Juan Diego Martínez de Marcilla zamiluje do dcery bohatého
teruelského obchodníka Pedra de Segury. Otec se postaví proti
tomuto sňatku. Dotyčný mladík je sice z vážené rodiny, má však
staršího bratra, jenž bude podle tradice po otci dědit. Proto
Diego žádá svou milou, aby mu poskytla pět let na to, aby mohl
nashromáždit bohatství, které jejího otce obměkčí. Za celou
dobu nepřicházejí od Diega žádné zprávy a po uplynutí pěti
let Isabel uzavírá na naléhání otce sňatek s jedním ze svých
bohatých nápadníků. Diego se vrací do Teruelu v den svatby,
a když se dozví, že jeho milá se právě vdala, přijde za ní
a žádá ji o poslední polibek. Isabel nechce zradit svou čest
a odmítá. Diego se žalem zhroutí a umírá. Při pohřbu v kostele
svatého Petra přichází k rakvi dáma v černém a mrtvého Diega
políbí. Když smuteční hosté chtějí ženu odvést, zjistí, že
je mrtvá a poznají v ní Isabel. Stalo se tak údajně v roce
1217. Isabel a Diego skutečně žili. Jejich mumie byly objeveny
v roce 1555, našel se také dokument se zápisem jejich příběhu,
i když dnes už nelze přesně říci, do jaké míry je tento příběh
pravdivý. Jisté je jen to, že španělskému dramatikovi Tirsovi
de Molina posloužil jako námět k jedné z jeho divadelních her,
i to, že první nebo druhý únorový víkend (bliže k svátku svatého
Valentina) si obyvatelé Teruelu připomínají Isabelinu svatbu
velkou slavností a ohromným pouličním divadelním představením
trvajícím tři dny, jehož se v dobových kostýmech účastní na
tři tisíce herců a komparsistů.
Může za to Raquel
 Když se Raquel Esteban vrátila
po studiích do rodného Teruelu, nemohla se smířit s tím,
že se v tomto krásném
městě vůbec
nic neděje, že je tak opuštěné a nikdo o něm pořádně
neví.
A protože je ženou činu a umění ve všech jeho podobách
je jí odjakživa blízké, napadlo ji vytáhnout ze zapomnění
příběh
o tragické lásce Diega a Isabel a nadchnout pro myšlenku
středověkých slavností i jejich realizaci herce, hudební
kapely, nejrůznější
umělecká a kulturní centra, soukromý sektor i veřejnost.
Ti všichni se o víkendu 16.-18. února už po jedenácté
zúčastní "Isabeliny svatby", která každý rok přiláká
do města na 30000
návštěvníků. Raquel je stále duší slavností. Každý rok
organizuje soutěž o nejlepší scénář, o nejlepší návrh
středověkých kostýmů,
o nejlepší plakát, vybírají se herci, vymýšlejí se nové
scény, program se obohacuje o stále nové nápady. Jejich
autoři nacházejí
inspiraci nejen v historických dokumentech, ale i ve figurální
výzdobě kazetového stropu ze 13. století, který zdobí hlavní
loď katedrály a odhaluje nám mnohé ze života středověkého
Teruelu.
Když pak potkáváte v ulicích mnohé obyvatelé Teruelu ve
středověkých kostýmech, je vám hned jasné, že i oni hledali
inspiraci
v katedrále.
Středověké ležení
 Proplétáte mezi velkými stany, které přes
noc vyrostly v centru města, a užíváte si. Vaši pozornost upoutá
čarodějnice v poutech, kterou s pokřikem vezou kdoví kam. Po
pár metrech povzbuzováni davem, se do sebe zuřivě pustili dva
rytíři. V jednom stanu si můžete vyzkoušet střelbu lukem, možná
vás zaujmou středověké tance nebo ukázky dávných řemesel, třeba
jak se vyrábělo mýdlo či jak se barvily látky. Zastavíte se
kouzelníků, kteří předvádějí své umění, povzbuzujete děti,
které soutěží v přetahování lanem, sledujete nejrůznější scénky
z historie Teruelu.
Pak už zamíříte na trh a máte co dělat, abyste
neutratili všechny peníze, protože středověcí trhovci své zboží
vychvalovat umějí. Je libo med, jaký váš jazýček ještě neochutnal?
Bylinky, které vyléčí každý neduh? Korálky či šáteček pro milou?
To nejlepší cukroví, klobásky či víno, které lze v kraji dostat?
Džbáneček či talířek z keramiky? Vybíráte, váháte, necháváte
se přemlouvat, kupujete...
A najednou vše ztichne. Tržištěm se šíří novina, že se do města vrací Diego.
Všichni už vědí, co se stane. Tragický příběh teruelských milenců, který se jako
červená nit vine třídenním středověkým mumrajem, je totiž každý rok stejný, a
přitom pokaždé jiný.
Text: Miluše Válková
Foto: Diario de Teruel
Zdroj: www.aktualne.cz
Zpět
|
