|
 POHLEDNICE
Madrid
Když přijedete do hlavního města Španělska, velmi brzy zjistíte, že neoplývá příliš velkým množstvím historických památek. Má však v sobě něco, čím si vás okamžitě podmaní. To něco jsou dvě tváře, které se vzájemně doplňují a které tak skvěle vyjádřili svou tvorbou dva velcí umělci, kteří v Madridu žili a pracovali. Goya maloval Madrid lidový, Velázquez byl doma především u dvora.
Za lidovým Madridem nemusíte do nějaké
určité čtvrti, najdete ho totiž všude. Jeho duchem je nasáklé
celé město, přesto však jsou místa a trasy, kterým Madriďané
dávají při svých procházkách přednost. A protože místní obyvatelé
své město dobře znají, je nejlepší vydat se po jejich stopách.
Plaza Mayor
 Srdcem města je Puerta del Sol. Brána slunce, která se skrývá v názvu tohoto velmi živého náměstí, zmizela někdy v 16. století. Dnes tu nenajdete žádnou pamětihodnost, nepočítáte-li v kameni ztvárněný symbol Madridu - medvídka požírajícího plody madroňa (arbutus unedo). V chodníku na protější straně je vyznačen nultý kilometr španělských silnic, křižuje se tu několik tras metra, končí tu autobusy a v jedné z přilehlých ulic jsou velké obchodní domy. A na Plaza Mayor je to odtud jen pár kroků.
Toto rozlehlé náměstí, jemuž dominuje jezdecká socha Filipa III. a které je ze všech stran obklopeno strohými třípatrovými domy s vysokým podloubím, lze vstoupit některým z osmi průchodů. Kdysi se tu konaly býčí zápasy, veřejné popravy, odehrávaly se různé slavnosti a veselice, dnes se pod podloubím skrývají krámky se suvenýry a také restaurace a bary, jejichž majitelé s prvním jarním sluníčkem vytahují stolky se slunečníky a stěhují se ven za lidmi. Každou neděli se tu scházejí filatelisté, v létě se hraje divadlo nebo se předvádějí různé hudební skupiny.
Rastro je povinné
 Starý Madrid, nebo spíše ryzí Madrid, jak nazývají tuto část města jeho obyvatelé, je ohraničen ulicemi Mesón de Paredes a Mayor. Jako byste se z moderní čtyřmiliónové metropole najednou přenesli do malého provinčního městečka s jeho tradičními rodinnými i společenskými rituály, původními řemesly, malými krámky, slavnostmi i hospůdkami, kde se nabízejí tytéž místní speciality jako třeba před 50 lety. V neděli dopoledne tu mají bleší trh. Říkají mu Rastro a jeho centrem je ulice Ribera de Curtidores a blízké okolí. Prodávají se tu věci užitečné i neužitečné, staré krámy, které zdánlivě nejsou k ničemu, nejrůznější kuriozity i hezké starožitné kousky. I když v posledních letech díky latinskoamerickým a asijským prodejcům nabylo Rastro poněkud mezinárodnější charakter, přesto svého ducha zcela neztratilo. Jít na Rastro pokládají mnozí Madriďané za jakousi milou nedělní povinnost. Většinou neopomenou zajít ke sv. Isidorovi, což je patron Madridu, který má svůj svatostánek v ulici Toledo. Když se všemi těmi uličkami starého Madridu propletete na ulici Mayor, po chvíli narazíte na půvabné náměstí Plaza de la Villa, lemované šlechtickými paláci, jemuž dominuje barokní budova radnice. Její součástí je z jižní strany přilehlý dům kardinála Cisnerose, v němž dnes úřaduje primátor. Máte-li ještě sílu, seběhněte po ulici Bailén ke kostelu sv. Františka. K pokladům tohoto bezpochyby nejkrásnějšího madridského kostela s ohromnou kopulí patří Goyovy a Riberovy obrazy.
Madrid aristokratický
 Je načase opustit typický starý Madrid a vydat se za poznáním jeho tváře dvořanské a aristokratické. Najdete ji především na náměstí Oriente, jemuž vévodí klasicistní budova Královského paláce s katedrálou na jedné straně a Sabatiniho zahradami na straně druhé. Králové tu bydleli do roku 1931, dnes slouží palác jako muzeum a královská rodina občas využívá některé sály k reprezentačním účelům. Prohlídka trvá něco přes dvě hodiny a je opravdu na co se dívat. Trůnní sál, velká jídelna, kaple, další sály přeplněné obrazy, sklem, porcelánem a gobeliny, královská zbrojnice, starobylá královská lékárna... Když vyjdete ven zcela zmoženi tou přemírou uměleckých pokladů, určitě přijde vhod odpočinek. Posaďte se na chvíli v parčíku naproti u sochy Filipa IV. na vzpínajícím se koni, kterou vytvořil podle Velázquezova návrhu a Galileiho statických výpočtů Ital Pietro Tacca. Pár kroků odtud je Královská opera a už v blízkosti Puerty del Sol, kousek od Gran Vía, jedné z hlavních tepen metropole, mají na klidném náměstíčku od roku 1557 svůj klášter bosé karmelitánky (Convento de las Descalzas Reales), které po staletí vychovávaly dívky z bohatých šlechtických rodin a nashromáždily z darů umělecké poklady nesmírné ceny. Na jednom obraze je znázorněna Jana Rakouská se svou dcerou Markétou na břehu řeky a v pozadí je vidět hrad. Průvodce vám potvrdí, že je to opravdu Vltava a Pražský hrad.
Text: Miluše Válková
Foto: Archív Patronato del Turismo de Madrid
Tři muzea na jednom bulváru
Kdysi tu bývala louka, což se ostatně skrývá i v názvu samotného bulváru. Dnes míří na Paseo del Prado každý, kdo přijel do Madridu za výtvarným uměním. V jedné z nejkvalitnějších světových obrazáren Museo del Prado byste mohli strávit několik dnů. Najdete tu bezpochyby nejlepší světovou sbírku španělských mistrů 14. - 19. stol. (zejména El Greco, Velázquez, Goya, Ribera, Zurbarán, Murillo) a i k relativně krátkému seznámení s díly těchto mistrů byste potřebovali několik hodin. Je tu však velmi dobře zastoupena i škola vlámská (mj. Van der Weyden, H. Bosch, P. Brueghel), italská (Tizian, Botticelli, Raffael, Tintoretto, Caravaggio...), v menší míře, ale velmi kvalitními díly je představena malba německá, francouzská či anglická.
To, co byste snad postrádali v El Pradu, objevíte v Museo Thyssen-Bornemisza, které bylo otevřeno v roce 1992 a v němž je vystaveno více než 700 obrazů evropského a světového malířství 13. až 20. století.
TKe třetímu muzeu Centro Nacional de Arte-Reina Sofía musíte z Paseo del Prado odbočit do ulice Santa Isabel. Je v něm soustředěno především současné španělské umění a najdete zde vedle Picassovy Guerniky díla Dalího, Tapiese, Chillidy, Miróa a celé řady dalších tvůrců. Právě zde mají své místo i velmi zajímavé dočasné výstavy.
miv
Zpět
|
