|
POHLEDNICE
Barcelonská
čtvrť La Ribera: nejen Picasso
 V
místě, kde se dnes rozprostírá La Ribera, vznikly v 10. století dvě
vesnice. Tehdy ještě stály za hradbami města. Měly však štěstí, že
právě na této straně byl vybudován přístav, kam připlouvaly lodě z celé
Evropy. Nesmírné bohatství, které sem proudilo z námořního obchodu,
vykonalo své. Obě "nová města" se spojila v jedno a hradby, které je
oddělovaly od Barcelony, byly posunuty o kus dál. Ve 13. století La
Ribera dokonce získává v rámci Barcelony určitou míru autonomie a stává
se dobrou adresou. Od mnohem známější Gotické čtvrti ji dnes odděluje
třída Vía Laietana.
Nejgotičtější z gotických
 "Kde
najdeme chrám Panny Marie u Moře?" Tak zněla v loňském roce častá
otázka některých českých turistů k delegátům cestovních kanceláří před
výletem do Barcelony. Román "Katedrála moře" Ildefonsa Falconeseho,
mistrovská historická freska o lásce, válce, zradě, moru, čarodějnictví
a antisemitismu ve středověké Barceloně (česky 2007) udělal víc než
jakákoliv propagační akce.
Gotický chrám Panny Marie u Moře vznikl
přestavbou z původního románského kostelíka, který už nestačil potřebám
rychle se rozvíjející La Ribery. Základní kámen sice položil král
Alfons IV., který poskytl i kámen z královských lomů z Montjüiku, ale
tím jeho podíl na stavbě skončil. Dokonce i do základního kamene byl
vytesán pouze znak farnosti, což znamenalo, že stavba patří výlučně
farníkům, bohatým, kteří přispěli svými penězi, a chudým za jejich
práci. Nechce se věřit, že tento majestátní chrám byl vybudován za
necelých šedesát let. Je čistě gotický, bez jakýchkoliv
nánosů
pozdějších slohů, jak je to běžné u podobných staveb. Stejně
obdivuhodný je interiér. Štíhlé sloupy, které od sebe oddělují tři
lodě, nesou nejen tíži klenby, jež se vypíná vysoko nad vámi, ale
navozují i pocit obrovského postranního prostoru. Nádhera a dokonalá
harmonie, dalo by se říct zcela jednoduše.
Kouzlo
středověkých uliček
 Ulice
stříbrníků, směnárníků, kloboučníků, výrobců kápí, sklářů, náměstí
hrnčířů... Někdejší názvy půvabných středověkých uliček tu
zůstaly po řemeslnících, kteří v této "dolní části" La Ribery
provozovali své živnosti. Ani jejich vzhled se příliš nezměnil, stále
jsou ještě úzké s mnoha půvabnými zákoutími, a zvednete-li oči vzhůru,
zajisté si všimnete, že horní patra mnohých domů přečnívají do ulice,
takto se totiž řešil ve středověku nedostatek prostoru. I v oněch
dávnějších dobách byl nejrušnějším místem El Born, za kostelem Panny
Marie u Moře. Býval centrem obchodu, konávaly se tu rytířské turnaje,
lidové slavnosti, pořadávaly se tu trhy, ale i autodafé, při
nichž byli upalováni na hranici ti, které inkvizice prohlásila za
kacíře. Veřejné popravy se tu ostatně odehrávaly až do počátku 18.
století, i když už neměly s náboženstvím nic společného.
Středověké
uličky i třída Passeig del Born, dnes pěší zóna, lákají v současnosti
svými elegantními butiky, ultraavantgardními, ale i staromódními
restauracemi a bary, či nejrůznějšími obchůdky specializujícími se
třeba na kávu, sýry, uzeniny, parfémy, ale i na prodej masek, svíček či
jiných mnohdy naprosto neuvěřitelných, zdánlivě zbytečných, ale
krásných věciček.
Noblesní
Carrer de Montcada
 Přestože
tato ulice ústící na Passeig del Born také pamatuje středověk, je
kupodivu rovná jako pravítko. V nádherných kamenných palácích s
vnitřními dvory tu bydleli nejmovitější občané Barcelony. Dala by se
nazvat ulicí muzeí a galerií. Právě zde sídlí v pěti středověkých
domech Picassovo muzeum (č. 15-23) zaměřené na ranou umělcovu tvorbu.
Nejste-li zrovna jeho příznivcem, či odradí-li vás fronta před tímto
nejnavštěvovavějším barcelonským muzeem, nahlédněte alespoň do jejich
dvorů. Možná vás zláká protější Muzeum předkolumbovského umění (č.
12-14), které se chlubí jednou z nejlepších sbírek původních civilizací
Střední a Jižní Ameriky. Nejrůznější ozdobné předměty, fascinující
masky, šperky, sošky, keramika, textil i nejrůznější rituální artefakty
v osmi místnostech nezklamou žádného obdivovatele předkolumbovského
umění.
Palác katalánské hudby
 Skrývá
se v horní části La Ribery (Carrer Sant Francesc de Paula 2) obklopen
nijak zvlášť přitažlivými domy. Tento architektonický secesní šperk, od
roku 1997 památka světového dědictví UNESCO, postavil v letech
1905-1908 Lluís Domènech i Muntaner, který patřil společně s
Gaudím a Puigem i Cadafalchem k hvězdné trojce barcelonských secesních
architektů. Není pro Katalánce pouhou koncertní síní, ale podobně jako
FC Barcelona je symbolem národní svébytnosti. Vznikl na zakázku pro
Orfeó Català, slavný pěvecký sbor, který měl v repertoáru nejen
klasickou hudbu, ale i katalánské lidové písně, jež měly probudit
národní cítění. Jeho členy byli příslušníci barcelonské smetánky, ale i
lidových vrstev. Je dokonce prokázáno, že jeho zakladatel Lluís Millet
vyhledával talenty v místních hospodách a dokázal je přesvědčit, že
místo popíjení by se měli věnovat bohulibější činnosti.
Celá budova
postavená z červených cihel, s kupolemi, věžičkami, balkóny a sloupy
vyniká nesmírnou bohatostí tvarů, dekorativních prvků a barevností
mozaikových obrazů i květinových oramentů, která svědčí o obrovské
výtvarné fantazii svého autora. Pozoruhodný je ale především interiér,
v němž zaujme nejen originální výzdoba jeviště, ale především velké
střešní okno z mnohobarevného skla uprostřed sálu.
Nebudete-li
mít možnost jít na koncert, zúčastněte se prohlídky s průvodcem (8 €),
stojí to za to.
Text a foto: Miluše Válková
Zpět
|
