|
Kostel pro
textilní kolonii
Je nedokončený a přesto patří k evropským architektonickým unikátům.
Krypta v Güellově kolonii - tak se dnes svatostánku říká – stojí v
obci Santa Coloma de Cervelló, asi 20 km od Barcelony. Když
katalánský průmyslník Eusebi Güell zadal svému "dvornímu" architektovi
a příteli Antoni Gaudímu někdy kolem roku 1898 zakázku na projekt
kostela pro svou neustále se rozšiřující textilní kolonii, věděl, že na
něj nesmí spěchat. Netušil ovšem, že na to, než bude položen základní
kámen, si bude muset počkat celých deset let.
Ne že by byl Gaudí líný člověk.
Právě naopak. Už tehdy intenzivně pracoval na monumentálním chrámu
Svaté rodiny v Barceloně a neodmítal ani další náročné zakázky, které
později Barcelonu proslavily. Přesto si nepřestával v hlavě
promýšlet podobu nového kostela. Provizorní ateliér v Santa
Coloma de Cervelló se proměnil v jakousi architektonickou laboratoř.
Metoda pokusu a omylu
 Gaudího
architektonická řešení nesla v sobě vždy něco originálního. V případě
tohoto kostela zvolil složitý půdorys a neméně složitou strukturu, kde
byl zakladním konstrukčním i dekorativním prvkem parabolický oblouk.
Odborníci hovoří s uznáním o "hyperbolických paraboloidách
použitých pro fasády, hyperboloidách pro vedení světla dovnitř,
šroubovitých helikoidách pro vedení pohybu, konkávních a konvexních
trojúhelnících vytvářejících vnitřní prostory" a dalších složitých
geometrických tvarech, které si Gaudí usmyslel použít. Ne ovšem
náhodně. Všechno tu mělo svůj účel a muselo do sebe přesně zapadat.
 Když jsem si v novém naučném
centru Güellovy kolonie v Santa Coloma de Cervelló prohlížela staré
fotografie, maně mi vytanula na mysli ona podivná "provázková" maketa
krypty, kterou jsem viděla poprvé v muzeu chrámu Svaté rodiny v
Barceloně. Tvarem mi tak trochu připomínala ohromný křišťálový ověskový
lustr vyrobený těmi nejlepšími českými sklářskými mistry. Visela od
stropu a tvořily ji vrstvy provazových oblouků navazujících na sebe a
prověšených více či méně pomocí systému závažíček. Byly to vlastně
pytlíčky postupně naplňované broky, takhle si tehdy Gaudí ověřoval
správné zatížení oblouků, kupolí, kleneb. Prostě metoda pokusu a omylu,
za níž byly tisíce hodin titěrné práce. Hotová kostra se potáhla
papírem, pořídily se fotografie, otočily se vzhůru nohama a kresliči
mohli konečně začít se skicami návrhu.
Elegantně nakřivo
 Kostel
stojí ve svahu, tedy torzo kostela, abychom byli přesní. Původní
projekt počítal s dvěma loděmi, horní a dolní, a několika bočními
věžemi. Gaudí však stihl dostavět jen dolní loď - kryptu. Když vypukla
1. světová válka, Güellova rodina se rozhodla investovat do rozšíření
výroby, aby vyhověla zvyšující se poptávce po textilu, a na kostel už
nezbývaly peníze. O rok později byla krypta vysvěcena a začaly se v ní
sloužit mše.
Kostel je tak nějak elegantně
nakřivo, ale na to jsme už u Gaudího zvyklí. Pohled se dlouze zastaví
na hrubé cihlové fasádě, která jako by ronila ohromné barevné slzy.
Právě tak vám mohou připadat okna lemovaná trencadis, jak se říká
barevným keramickým střípkům, které zdobí mnohé Gaudího stavby.
Barevnost ještě zvýrazňují nádherné vitráže chráněné jemnými mřížemi,
údajně vyrobenými ze starých tkalcovských jehel. Když jsem pak
stála mezi nakloněnými sloupy pod oblouky předsíně, neubránila jsem se
dojmu, že se strop může každou chvilku zřítit. Raději nepátrat po detailech a rychle dovnitř. Nade mnou se zve dá důmyslná žebrová klenba
spočívající na kamenných sloupech, opět nakloněných, jak taky
jinak. Ty že mají být podpůrné? Nevěřím vlastním očím. To opravdu dokázal spočítat tíhu stavby pomocí oněch provázků a pytlíčků s
broky?
Sedám si na originálně zprohýbanou
lavici, přímo přede mnou jen oltář, nad nímž se vznáší prostý kříž s
Kristem visící od stropu. Pak už oči opět těkají z místa na místo. Na
boční stěně úplně nahoře je pootevřené okno. Zvláštní systém. Jako by
rozevřel svá křídla barevný motýl a chystal se uletět. A mnohé
další bláznivé detaily. Vzpomenu si slova jednoho z profesorů
architektury, která vyslovil, když Gaudí ukončil studium: Tak nevím, komu jsme dnes ten titul
vlastně dali. Bláznovi, nebo géniovi?
Nostalgie starých časů
 Santa
Coloma de Cervelló vám tak trochu připomene domov. Ne že by to byla
zrovna kopie Baťovy kolonie, měla však mnoho společného. Když se Eusebi
Güell rozhodl v roce 1890 přesunout svou textilní výrobu z Barcelony na
periferii, aby se vyhnul sociálním nepokojům, potřeboval výkonnou
pracovní sílu, kterou by nerozptylovaly městské radovánky. Věděl, že
aby dělníci neměli důvod jezdit do města, muselo být v kolonii vše, co
potřebovali k životu: domy pohodlné k bydlení, obchody, škola,
nemocnice, hřiště, kulturní klub s divadlem, kostel...
Realizací projektu byli pověřeni
Gaudího blízcí spolupracovníci Francesc Berenguer a Joan Rubio, jímž se
podařilo vytvořit harmonický celek, který se v podstatě zachoval
dodnes. Velká většina z tisícovky lidí, kteří bydlí v původních
dvoupatrových cihlových domcích, pochází z rodin dělníků, kteří
pracovali v Güellově továrně. Ani někdejší tovární haly nezahálejí. V
současné době stále ještě probíhají rekonstrukce, které je mají
přetvořit v jakýsi moderní podnikatelský komplex především v oblasti
služeb, ale při zachování původního exteriéru.
Areál Güellovy kolonie je svým rozsahem považován za jednu z
nejvýznamnějších industriálních památek v Evropě, samotná krypta byla v
roce 2005 zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO. Nostalgie
starých časů tu na vás dýchne nejen při toulkách městečkem, ale i
vždy v říjnu během slavností modernismu, jak říkají Španělé secesi,
která se prosadila v nejvyšší míře v Katalánii a jejím nejznámějším
představitelem je právě Antoni Gaudí.
Text a foto: Miluše Válková
Foto: Miluše Válková a Zdeněk Pazdera
Zdroj: Cestopisy
|
