|
 Putování
podle Kalixtinského kodexu
Ačkoliv dnes vede do Santiaga de Compostela
osm vyznačených cest, za tu původní, která je i v současné
době nejfrekventovanější, se považuje ta francouzská Každý
poutník, ať už vyšel z kterékoliv části Evropy, musel totiž
projít Francií. Vedly přes ní čtyři hlavní trasy, které začínaly
v Paříži, Vezelay, Le Puy a Arles, překračovaly Pyreneje v
Roncesvalles a Somportu a spojovaly se v jedinou v Puente
la Reina. Potkávali se na ni králové, šlechtici, mniši, řemeslníci,
obchodníci, umělci, ale i zlodějíčci a nejrůznější podvodníci,
které přiváděly na cestu sv. Jakuba ne zrovna nejčistší úmysly.
Někdy ve 12. století se vydává do Santiaga
de Compostela francouzský mnich Aymeric Picaud, který po svém
návratu shrnul své zkušenosti a zážitky v jakémsi průvodci
poutníka "Liber peregrinationis". Tento snad první
turistický průvodce, kterého vůbec známe, je pátou knihou
Kalixtinského kodexu neboli Liber Sancti Iacobi, který vznikl
s podporou mnišského řádu v Cluny a jeho bývalého opata papeže
Kalixta II. někdy kolem roku 1160 a který je dnes uložen v
archívu katedrály v Santiagu de Compostela.
Aymeric Picaud představuje v 11 kapitolách
svého průvodce vše, co považuje pro tehdejšího poutníka za
užitečné a poučné. Rozděluje cestu na etapy, podle jejichž
délky lze soudit, že ji podnikl patrně na koni, vyjmenovává
jednotlivá místa a zvlášť upozorňuje na ta, kde si přišel
na své jeho žaludek. Píše o svatých, kteří našli na této cestě
místo posledního odpočinku a jejichž hroby by měl každý poutník
navštívit, o nových kostelech, které tu v té době rychle vznikaly
a zvláště pak o Santiagu de Compostela, jemuž samozřejmě dává
největší prostor.
Zvláštní pozornost věnuje obyvatelům krajů,
jimiž cesta svatého Jakuba prochází a jejichž hodnocení není
vůbec příznivé. Tak např. Gaskoňce popisuje jako "žvanily,
posměváčky, chlípníky, opilce, žrouty", kteří "při
jídle nepoužívají stůl a sedí kolem ohně na zemi a pijí z
jedné sklenice".
Lépe nedopadli ani Baskové, kteří jsou "tak
zlotřilí, že zaslouží absolutní odsouzení, protože vyzbrojeni
dvěma nebo třemi holemi číhají na poutníky a násilně si vynucují
nespravedlivé placení poplatků. A jestliže některý poutník
nebo pocestný jim odmítne vydat peníze, které žádají, tak
ho těmi holemi zbijí, prohledají mu kapsy a vezmou mu i obrok."
Navařané sice obývají "zemi bohatou
na chléb, víno, mléko i dobytek",... ale "špatně
se oblékají, stejně tak špatně jedí i pijí, protože v domě
Navařana je zvykem, že všichni jedí to stejné, sluha totéž
co pán, služka totéž co paní, a všechna jídla mají v jednom
hrnci, nepoužívají lžíce, ale jedí rukama a všichni pijí z
jednoho džbánu..."
Kastílie je země "plna pokladů, zlata,
stříbra a nádherných koní, bohatá na chléb, víno, maso, ryby,
mléko a med. Chybí tu ale stromy a taky je tu plno špatných
a neřestných lidí."
Galicijci, jejichž zemi také chválí, jsou podle něj lidé "popudliví
a hádaví". Jeho ostrému peru se vyhnuli jen obyvatelé
kolem Poitiers, snad proto, že Aimeric Picaud byl v této oblasti
doma.
miv
|
