Všeobecné
informace

Geografie

Hospodářství

Historie

Umění

Gastronomie

Slavnosti

Muzea

Regiony

Literatura

Slovníček

Cestovní kanceláře
a agentury

Jeskyně, kde žijí přízraky

Jeskyně - záhadné, mystické, někdy až děsivé místo. Pro jedny bydliště nadpřirozených bytostí nebo úschovna pokladů, pro druhé útočiště vyvrhelů a psanců, pro další vězení a hladomorny či příbytky světců. Je něčím tím i málo známá, o to ale působivější jeskyně El Soplao ve španělské Kantábrii? Čím je unikátní tato krasová jeskyně na severu Španělska?.

Kantábrie. Působivé pláže Atlantiku se tu střídají se zelenými údolími, šťavnatými lesy a horami. Lidskému světu nahoře zde dávají idylickou tvář pasoucí se koně, krávy a kozy, světu pod zemí vládne více než 6500 jeskyní. Jedna z nich, zdaleka ne největší, nese jméno, které nám Čechům cosi připomíná - El Soplao.

Krasovou jeskyni objevíte v pohoří Sierra de Arnero. Sedí vysoko v kopích, a být o pár metrů vyšší, rozhlížela by se po zvlněném údolí Nansa, korunovaném hřebenem pohoří Peňa Sagra. Romantikům svírají srdce okolní vesničky z kamenných domů posázené po svazích, botanikům listy cesmíny, čisté a lesklé jak po letním lijáku, a její jedovaté červené plody, rozvěšené po keři jak korále. Její tvrdé a dobře leštitelné dřevo se dříve používalo mimo jiné pro vycházkové hole. Pak přišel hliník a dural... Rozeznáte možná i tis červený, v Česku silně ohrožený třetihorní relikt s nádherným dřevem. U nás ho v přírodě spatříte třeba na Křivoklátsku nebo v Moravském krasu, jinak už spíš jen pro okrasu v zahradách.

Nebývalo tomu tak ale vždy. V minulosti byl tis kultovní dřevinou antické, keltské, ale i křesťanské kultury. Keltové například před bitvou čerpali z tisů zápornou energii, která v nich měla vyvolávat agresivitu v boji. Používaly se také poháry z jeho jedovatého dřeva, ze kterých pili odsouzenci. Rozhodlo se tak o jejich životě či smrti.

Prodám krápník. Zn.: levně

La Clara, La Isidra, La Maestra. Zdejší důlní šachty nesou ženská jména. V letech 1857 až 1979 se tu totiž na základě důlní koncese, vydané královnou Isabelou II., těžil zinek. Horníci měli samozřejmě pod zemí jiné starosti než ochranu přírody. Vyváželi proto hlušinu do jeskynních dómů nebo používali krápníkové útvary ke stavbě jímek na vodu.

Větší problém ovšem nastal až po uzavření dolu v roce 1979, kdy se na tržištích a později pak i na internetu začaly objevovat inzeráty na prodej celých krápníků. To, co dělá každou jeskyni ojedinělou a nezaměnitelnou s jinou, co se "neviditelně" rodilo i desítky tisíc let, tak v mžiku zmizelo. Ze zázraku přírody artikl ke kšeftování.

Bylo třeba jednat, a tak vznikl projekt na záchranu jeskyně. Mozkem a duší všeho byl Francisco Javier López Marcano, syn jednoho ze zdejších horníků. Prvního července 2005 byla jeskyně otevřena veřejnosti.

Jeskyni El Soplao dal jméno hornický termín označující závan venkovního vzduchu v chodbách a šachtách dolu, bez kterého by jen stěží bylo v dole k přežití. Přesněji speleologický klub Speleo Club Cántabro, jehož členové vlezli do jeskyně poprvé v roce 1975 a na 25 hodin se v ní "utábořili". Jeskyni ovšem objevili už dříve samotní horníci. Bylo to právě před sto lety, v roce 1908, při důlních pracích v jedné ze šachet.

Výstředník pod zemí

Jeskyňáři, geologové a průvodci mohou být za své příjmy vděčni vodě. Právě ta má nádheru krasové výzdoby (ale i samotný vznik jeskynních prostor) na svědomí. Voda, v níž se rozpustil oxid uhličitý z atmosféry nebo půdního vzduchu, působí jako slabá kyselina. Vniká do puklin ve vápencových skalách a masiv pomalu rozpouští. Stěny se vymílají, až je z někdejší průrvy dóm.
Kalcitem nasycená voda může proniknout do už vytvořených podzemních prostor a tvořit tu krasovou výzdobu: krápníky, záclony či brčka. Minerální látky krystalizují a vytvářejí takzvaný sintr - hmotu, která v jeskynních dómech ztvrdne v interiér, jemuž se nevyrovnají návrhy nejgeniálnějšího architekta.
V jeskyni El Soplao je topograficky zpracováno 14 km, celá je dlouhá přes 17,5 kilometru. I tak se stále jedná pouze o jednu úroveň, protože jeskyně se rozkládá ve dvou patrech. Celkem má důl sedm pater a dohromady je v něm 30 kilometrů chodeb.
Co vás v jeskyni čeká? Kromě stalaktitů a stalagmitů, závojů, vodopádů, brček, jeskynních růžic a různobarevných povlaků se v ní nachází obrovská koncentrace excentrických krápníků, odborně nazývaných heliktity. O co jde? Jsou to vlastně jehlicovité, vláknité, spirálovité, červovité, kyjovité a jinak zkroucené tvary krystalických výrůstků aragonitu nebo kalcitu na stěnách jeskyní, stalaktitech, stalagmitech a dalších sintrových útvarech. Rostou si tu opravdu svéhlavě, jakoby proti zákonům gravitace. Všemožně výstředně, jen ne svisle dolů jako "rozumné" krápníky.
A právě kvalita, čistota a především bohatství těchto formací dělají jeskyni El Soplao unikátní. Uhličitan vápenatý, stavební sloučenina vápence, tu krystalizuje ve dvou modifikacích: jako minerál kalcit a vzácnější aragonit. Jedinečný je zde právě výskyt všech zmíněných útvarů a forem na jednom místě. Ano, najdete je i jinde ve světě (například ve Zbrašovských aragonitových jeskyních v Česku nebo v Ochtinské aragonitové jeskyni na Slovensku), ale málokde na světě v takové hojnosti a nádheře. Tyto formace se tu vyskytují na podlaze i na stropech, na stěnách, na vrcholcích starých krápníků.
Excentrické krystaly kalcitu mají většinou červovitý tvar bez ostrých hran. Rostou extrémně pomalu - jednu oblast tady vědci sledovali patnáct let, aniž by zaznamenali jakýkoliv růst. Naproti tomu keříčky aragonitu, mající stejné chemické složení jako kalcity, krystalizují v jiné soustavě a mají vesměs geometrické tvary. Ano, to jsou ty větvičky stromů poseté jinovatkou, růžice a tenounké trny, nad nimiž jste ještě před chvílí tajili dech.

Všude samí hadi a medúzy

Je to podívaná, oproti níž je pražská Křižíkova fontána jen žalostnou pouťovou atrakcí. Bílá se ve stovkách svých převleků převtěluje v červenou a vůbec ji neruší objímající se krápníky. Jeskyně je každou chvíli jiná, není tu místo stejné. A hlavně, pro každého je odlišná - to podle fantazie každého z vás.
Speleologové tu sice vidí stalagmity i stalaktity, ale klidně na ně nedejte. Vaše mušle, homole cukru, medúzy, hady, bodláky, paprikové lusky, dokonce i babylonskou věž a zříceninu hradu vám nikdo nevezme. Zkrátka jste je tam viděli! Stejně jako mohutné ponuré krápníky až příliš reálně připomínající zahalené postavy. Přízraky, duchové?
Jezírka jsou hluboká jen deset centimetrů, ale krápníkové útvary se v nich odrážejí a vytvářejí dojem, že jde o hluboké propasti. A když už se vám zdá, že není tvar, který by ještě příroda mohla v jeskyni vymodelovat, objeví se další a další. Mořští ježci, květy, větvičky stromů. Nakonec si ani nejste jistí, zda jste na dovolené ve Španělsku, nebo uprostřed zimy na Jizerské padesátce.

Text: Tomáš Wehle
Foto: www.elsoplao.es
Zdroj: In Magazín - Hospodářské noviny