|
GEOGRAFIE
Španělsko se rozkládá na větší části Pyrenejského
poloostrova, ležícího na jihozápadním výběžku Evropy. Svou
rozlohou 505 992 km² je čtvrtou největší zemí Evropy
(za Ruskem, Ukrajinou a Francií), patří k němu dvě města
na severoafrickém pobřeží,
Ceuta a Melilla, Baleárské ostrovy ležící na východě, z nichž
nejbližší Ibiza je vzdálena od pobřeží (Dénia) necelých
90
km, a Kanárské ostrovy, které se nacházejí v bezprostřední
blízkosti afrického pobřeží, více než tisíc kilometrů na
jih
od Španělska.
Země tvoří jakýsi most mezi Evropou a Afrikou.
Na severu ji od ostatní Evropy oddělují Pyreneje (440 km)
a do Afriky přes Gibraltarský průliv je to odtud pouhých čtrnáct
kilometrů. Omývají ji tři moře: Biskajský záliv na severu,
na západě Atlantický oceán a na východě a jihu Středozemní
moře.
Španělsko charakterizuje ohromná rozmanitost
krajiny. Smícháte-li hory, pahorkatiny, pouště, polopouště,
náhorní plošinu, úrodná údolí podél řek, pobřežní roviny s
rozlehlými plážemi, skalnaté pobřeží s malými plážičkami skrývajícími
se pod útesy, sopečné a stepní oblasti, mokřiny, hluboká údolí
s bujnou vegetací..., dostanete koktejl plný neuvěřitelných
kontrastů, barev a odstínů. Vysokohorská oblast je zastoupena
Pyrenejemi (Pirineos) na severu s nejvyšší horou Pico
de Aneto (3 404 m) a Sierrou Nevadou na jihu s nejvyšší horou
Pyrenejského poloostrova Mulhacén (3 482 m). Nejvyšší horou
Španělska je však Pico de Teide (3 717 m) na kanárském ostrově
Tenerife. Pyrenejský poloostrov vyplňují četná další pohoří
a horské hřebeny, z nichž každý má svůj vlastní název a které
jsou součástí šesti hlavních horských masívů. Severozápadní
část vyplňuje Galicijský masív (Sistema Galaico), na
severu se táhne Kantaberské pohoří (Cordillera Cantábrica)
s národním parkem Picos de Europa a již zmíněné Pyreneje,
které tvoří přirozenou hranici s Francií, na západ od Madridu
se směrem severojižním táhne Centrální masív (Sistema Central)
s pohořím Sierra de Guadarrama a Sierra de Gredos, mezi Extremadurou
a Andalusií se rozprostírá Sierra Morena, z jihu na východ
se táhne Bétický masív (Sistemas Béticos), severovýchod
je vyplněn Iberským masívem (Sistema Ibérico). Velkou
část Pyrenejského poloostrova zabírá náhorní plošina (meseta),
která podstatnou měrou přispívá k tomu, že Španělsko je svou
průměrnou nadmořskou výškou kolem 600 m zařazeno hned za Švýcarsko.
Madrid je přitom nejvýše položené evropské hlavní město (655
m).
S rozmanitostí krajiny souvisí i klima. Ve
vnitrozemí panuje podnebí kontinentální s velkými teplotními
rozdíly mezi dnem a nocí i v průběhu roku, východní a jižní
pobřeží má klima středomořské s vysokým procentem slunečných
dnů, s letními teplotami mezi 23 - 30 °C, kde se o zimě
dá hovořit snad jen v lednu a únoru, kdy se zde průměrné teploty
pohybují mezi 10 - 15 °C. Toto tzv. suché Španělsko s
malým množstvím srážek kontrastuje se severními přímořskými
oblastmi, kde prší často, i když v létě přece jen o něco méně.
Vzhledem k malému množství srážek nejsou
vyschlá koryta mnoha řek ničím neobvyklým. Jsou samozřejmě
výjimky. Nejvodnatější řekou je Ebro (910 km), které pramení
pod Kantaberským pohořím, protéká Aragonem a v Katalánii u
Tortosy se vlévá do Středozemního moře, nejdelší je Tajo (1
007 km), která se vlévá do Atlantiku u portugalského Lisabonu.
Z těch významnějších říčních toků vlévajících se do Atlantiku
uveďme ještě Miño (310 km), Duero (895 km), Guadianu (778
km) a Guadalquivir (657 km), který je od Sevilly splavný i
pro zámořské lodě; do Středozemního moře se vlévá Segura (325
km), Júcar (498 km), Turia (280 km)...
|
