|
Lorca a Dalí v Madridu
Básník a dramatik Federico García Lorca
(1898 - 1936) a jeden z nejvýznamnějších představitelů surrealismu,
extravagantní malíř vzbuzující rozporuplné reakce Salvador
Dalí (1904 - 1989). Dva velikáni Španělska 20. století, dva
umělci, jež pojilo hluboké přátelství. Přátelství, jež sám
Dalí krátce před svou smrtí nazval "tragickým", protože nemohl
opětovat fyzicky lásku, kterou v básníkovi probouzel. Přátelství,
jež bylo zdrojem vzájemného objevování a čistého tvůrčího
zaujetí, které měly rozhodující vliv na dílo a život obou
přátel. Poprvé se setkali v Madridu.
Studentská rezidence
 Oba získali ubytování v Resi, jak říkali její obyvatelé proslulé
Residencia de Estudiantes (studentské koleji), což tehdy nebylo
vůbec jednoduché, protože množství žádosti o bydlení v této
koleji vybudované podle anglického vzoru převyšovaly její kapacitu.
Komplex budov budoucí Residencia de Estudiantes se začal stavět
v roce 1915 "na vršcích známých jako Altos del Hipódromo, napravo
od tehdejšího severního konce třídy Paseo de la Castellana
s jezdeckou sochou Isabely Kastilské uprostřed. Jezdila sem
tramvaj číslo 8, která zatáčela kolem sochy a pak se vracela
do centra města, což ji trvalo asi dvacet minut. Na úbočí jednoho
z vrchů byl v 19. století postaven nádherný Palác průmyslu
a výtvarných umění a za touto krásnou budovou se zvedal kopec,
jemuž se říkalo Větrná hůrka." Právě na tomto místě byla Residencia
de Estudiantes postavena.
Třída Paseo de la Castellana tu dnes sice nekončí, ale prodloužila
se pořádný kus směrem na sever. Tramvaj už tu také nejezdí,
zato tu jezdí spousta autobusů a dojedete tu také metrem (stanice
Gregorio Maranón). Jezdecká socha Isabely Kastilské už nestojí
uprostřed, ale byla přesunuta na pravou stranu. Z někdejšího
Paláce průmyslu a výtvarných umění je dnes Národní muzeum přírodních
věd. Někdejší Residencia de Estudiantes slouží stále ještě
jako studentská kolej, i když už dávno není tak proslulá, což
jsme zjistili, když jsme se na ni několika kolemjdoucích marně
vyptávali. Ale nakonec jsme se přece jen doptali. Nachází se
v ulici Pinar v bezprostřední blízkosti slovenského velvyslanectví
(od náměstí Gregorio Maranón ulicí María de Molina). Už nemá
kolem sebe tolik prostoru jako za časů Lorky a Dalího, ale
hlavní pavilón, který si získal přezdívku Transatlantický,
protože dřevěné zábradlí, které se táhlo ve výši prvního patra
přes celé průčelí budovy, skutečně připomínalo lodní zábradlí,
zde stále ještě je. Dnes v této hlavní budově sídlí Nadace
Federica Garcii Lorky a konají se tu nejrůznější výstavy a
další kulturní představení.
Královská akademie San Fernando
 "Dalí navštěvuje Studentskou rezidenci v září 1922. Doprovází
jej otec a sestra, které je v té době 14 let. Anna Maria
evokuje tyto poněkud traumatické dny ve své knize Salvador
Dalí očima své sestry. Vzpomíná na udivené a výsměšné reakce
Madriďanů, kteří se zastavovali, aby si je prohlédli. Bohémský
a výstřední Salvador, s černými vlasy až na ramena, s extravagantními
kotletami, v dlouhatánské pláštěnce, již táhl po zemi za
sebou, a s pozlacenou holí, živá, ještě ne zcela dospělá
Anna Maria a důstojně si vykračující korpulentní notář s
výraznou pleší olemovanou bílými vlasy tvořili opravdu bizarní
skupinu, která při procházkách Madridem musela budit pozornost.
Královskou Akademii San Fernando, již Dalíovi bezpochyby navštívili
hned po svém příjezdu, založil Filip V. v roce 1742. Nádherná
budova stála - a stále ještě stojí - jen pár kroků od náměstí
Puerta del Sol, na začátku ulice Alcalá. Jak už bylo řečeno,
diplom ze San Fernanda (jak se akademii jednoduše říkalo) byl
v tehdejším Španělsku velmi solidní zárukou pro kariéru profesora
umění, a to byl také hlavní důvod, proč Salvador Dalí Cusí
svého syna na tuto školu zapsal. Neznamenalo to však, že by
byla nějak zvlášť kvalitní. Eugenio d'Ors o této instituci
tehdy dokonce prohlásil, že se z ní stala 'přepjatá, slabošská
a třesoucí se fraška'. Je dokonce pravděpodobné, že notář -
bez ohledu na kvalitu vzdělání v San Fernandu a výtečnou pověst
Studentské rezidence - považoval za nejlepší univerzitu pro
svého syna blízké muzeum Prado. V tom se určitě nemýlil."
Pokud budete mít dost času, navštivte tuto instituci, která
po dlouhou dobu sloužila jako výukové středisko pro talentované
začínající výtvarníky. Nejzajímavější je první patro, kde najdete
sbírku obrazů z 16. až 19. století. Kromě mnoha neznámých jmen
tu narazíte na díla Zurbaránova, Alonse Cana, José de Ribery,
Murilla či Goyi. Horní patro je věnováno 19. a 20. století,
ale kromě Picassových kreseb, jedním či dvěma díly Sorolly,
Juana Grise, Eduarda Chillidy a Ignacia Zuloagy, tu nic zajímavého
nenajdete.
Jazz v hotelu Palace
 Hotel Palace dnes patří společně s Ritzem
k nejprestižnějším madridským hotelům. Jeho elegantní bar v
anglickém stylu možná je onen slavný Rector's club, kam chodívali
Dalí, Lorca a další jejich přátelé. A chodili tam rádi. "Dalí
si první rok na San Fernandu velice užíval. Jen co se mu podařilo
alespoň trochu přemoci počáteční plachost, vstoupil do výstředního
světa, jaký nikdy předtím nepoznal. Madrid, jenž objevuje společně
s Bunuelem, Lorkou a Bellem, si zamiloval a tato láska už ho
nikdy neopustí. Mnohokrát skončili v elegantním Rector's Clubu
v hotelu Palace naproti kortesům, jenž se stal velmi módním
díky vynikajícímu newyorskému černošskému jazzovému orchestru
The Jackson Brothers. Dalí a Bunuel jsou do jazzu blázni a
utrácejí za nové desky část měsíčního kapesného, které dostávají
od rodičů. Dalí vzpomíná v Tajném životě na nezřízené pitky,
na suché martini a nádherné ženy. Skupinka se s muzikanty tak
spřátelí, že pro ně Dalí dokonce navrhne oponu, která představuje
- tak to alespoň sdělí své rodině - černošský ráj, kterýžto
název Lorca později použije pro jednu ze svých newyorských
básní. Nebo se přesunuli do kavárny Oriente, ne ale do té
na náměstí Oriente, ale kousek od nádraží Atocha, kterou se
nám však nepodařilo objevit. Pravděpodobně už neexistuje. Stále
však ještě existuje Círculo de Bellas Artes, kulturní instituce
s proslulou kavárnou (Alcalá 42), která se brzy po svém otevření
v roce 1926 stala místem setkávání umělců.
miv
Úryvky převzaty z knihy Lorca Dalí. Marná
|
