|
Costa Brava: pláže i památky
Když se vyšplháte na vrch Sant Elm nad městem
Sant Feliu de Guíxols a pozorujete rozeklané panorama bizarních
skalních útvarů, o které se s hřmotem tříští zpěněné vlny
Středozemního moře, musíte dát Ferránu Agullovi za pravdu.
Název Costa Brava, čili Divoké pobřeží, který koncem 19. století
dal tento katalánský básník a publicista nejsevernější části
katalánského pobřeží, je výstižný. Najdete tu však i klidné
pláže, idylické zátoky ukryté mezi skalami, malé rybářské
vesničky, výstavná letoviska i spoustu historických zajímavostí.
 Idyla
v Sant Feliu de Guíxols
Jedno z nejstarších městeček na pobřeží Costa Brava ztratilo
s překotným rozvojem cestovního ruchu v šedesátých letech
své výsadní postavení. Nemělo kolem sebe dost prostoru na
to, aby zde mohly vzniknout ohromné hotelové komplexy, jako
např. v Lloretu de Mar. Naštěstí, říkají místní obyvatelé,
kterých je tu převaha a mezi nimiž se hrstka turistů zcela
ztratí. Městečko nabývá na významu v 1. polovině 10. století,
kdy zde byl založen jeden z nejvýznamnějších benediktinských
klášterů v zemi. V průběhu staletí byl několikrát zničen a
znovu obnovován a dnes patří k historicky cenným památkám.
Nejstarší část "Porta Ferrada" (Železná brána) je
románská, klášterní kostel s oltářní románskou soškou Krista
je gotický. V přilehlé barokní klášterní budově je dnes umístěno
Městské muzeum s archeologickými sbírkami z dob řecké a římské
kolonizace a středověku. Kousek odtud, na Plaça del Mercat
a v přilehlých uličkách se již od 13. století, vždy v neděli,
koná tradiční trh. Teď vpodvečer je tu klid.
Na promenádě, která lemuje městskou pláž, je o něco rušněji.
Zahrádky restaurací a hospůdek se s přibývajícím šerem pomalu
zaplňují a z krásné secesní budovy, chlubící se nápisem "Casino
dels Nou" je dokonce slyšet hudbu. Kasino už svému účelu
dávno neslouží, obvykle tu najdete u skleničky vína, brandy
či jiného drinku hráče karet či tolik oblíbeného domina. Dnes
je však všechno jinak. Na parketu se tančí v rytmu tanga.
Chvíli ten cvrkot zvědavě pozorují, a i když ještě nemám ten
správný věk tančících dvojic, propletu se k barovému pultu.
Don Manuel, může mu být tak osmdesát, mi galantně přenechává
stoličku a hlásí, že právě skončilo finále a že vyhrál Rafa
s Conchitou. Rafovi a Conchitě je dohromady sto čtyřicet šest
a v taneční soutěži, který pro seniory uspořádala místní radnice
a Asociace hotelů, porazili dvojice mnohem mladší. Taky se
dovídám, že předsezónní pobyty v Sant Feliu de Guíxols jsou
zahrnuty v nabídce rekreačních programů pro třetí věk, kterou
každý rok připravuje Národní institut sociálních služeb, a
že takový pobyt vyjde španělského důchodce levněji, než kdyby
zůstal doma. Ale taky, že už to není jako dříve, kdy se nestávalo,
že by se na některého zájemce nedostalo. Pokračuje volná zábava
a já raději odcházím. Nechci si trhnout ostudu, kdyby mě některý
z těch skvělých tanečníků s rytmem v těle náhodou pozval na
parket.
V rybářském přístavu je taky rušno. Místní rybáři vyplouvají
za tmy a za chvíli už osvětlené lodě mizí za kamennou hrází,
chránící přístav i pláž od otevřeného moře. Vracejí se ráno,
kdy už tu na ně netrpělivě čekají obchodníci, kteří čerstvými
rybami zásobují okolní restaurace a hotely. A taky turisté,
kteří jsou zvědaví, co skrývá zdejší moře.
 Romantická
Tossa de Mar
Je všeobecně známo, že pobřeží mezi Sant Feliu de Guíxols
a Tossou de Mar patří k nejkrásnějším úsekům pobřeží Costa
Brava. Silnice se tu šplhá až do výšky 600 m a za každou zákrutou
nabízí stále nové pohledy na moře tříštící se o skalní útesy.
Když se před vámi objeví kouzelná zátoka, na jejímž konci
se zvedá skalnatý mys se zbytky hradeb, jste v Tosse de Mar,
jednom z nejromantičtějších městeček této části katalánského
pobřeží. Koncem minulého století objevili jeho kouzlo katalánští
malíři krajináři a už ve třicátých letech bylo pokládáno za
ideální místo k odpočinku. Dodnes si uchovalo středověký ráz,
protože nové vily, hotely, penzióny, obchody, banky a vše,
co k modernímu letovisku nepochybně patří, se začaly stavět
mimo hradby.
Historie města začíná někdy kolem roku 1186, kdy opat z Ripollu
Ramón de Berga, k jehož državám tato část území patřila, udělil
místním obyvatelům právo vybudovat na mysu, který se v té
době jmenoval Mont Guardí (Strážní hora) osadu. Někdy kolem
12. nebo začátkem 13. století byla obehnána hradbami s věžemi,
které se uplatnily především v 16. století, kdy chránily městečko
před častými nájezdy pirátů. Dnes je toto naprosto jedinečné
opevnění, a navíc jediné, které se na katalánském pobřeží
dochovalo, národní kulturní památkou.
 Vyšplháte-li
se až úplně nahoru, budete odměněni nádherným výhledem na
staré město, na jeho novou část, na celou zátoku i kousek
divokého pobřeží, které se z pevniny zdá spíše malebné než
divoké. Při procházce kouzelnými uličkami starého města (Vila
Vella) stojí za návštěvu Městské muzeum, které je umístěno
v jednom z nejstarších středověkých domů, nalepeném na hradby
a kruhovou věž a které se chlubí dvěma obrazy Marca Chagalla.
Jsou tu vystavena i díla českého malíře Georgese Karse, který
si spolu s Chagallem a dalšími pařížskými umělci zvolil Tossu
de Mar za své letní sídlo. Koupil si tu dokonce domek (ul.
Sant Telm), v němž je dnes bar nesoucí jeho jméno. V novější
části města je nepřehlédnutelný kostel sv. Vincence z roku
1755, bývalý špitál z roku 1773 a kaple "dels Socors"
z konce 16. století. Turisty přitahují úzké uličky se spoustou
obchůdků, barů, kavárniček a hospůdek, které bývají v létě
značně přeplněné. Svůj půvab však neztrácejí.
 Mondénní
Platja d’Aro
Ve dvacátých letech tu bylo jen pár rekreačních vil a jediný
hotel Can Japet u hlavní silnice sloužil jako zájezdní hostinec.
Dnes je Platja d’Aro výstavné letovisko, jemuž nechybí nic,
nebo alespoň nic podstatného, po čem plážový turista prahne.
Koupání je tu nádherné. Kromě hlavní pláže dlouhé skoro dva
kilometry a široké kolem dvaceti metrů tu najdete i romantické
plážičky skrývající se v malých zátokách. Vede k nim pohodlná
stezka "Camí de Ronda", lemující už od roku 1940
tuto část rozeklaného pobřeží a končící na pláži menšího letoviska
Sant Antoni de Calonge. Vydáte-li se směrem k Sant Feliu,
narazíte po necelých dvou kilometrech na jednu z nejkrásnějších
zátok této oblasti - Sa Conca. Nudit se tu nebudou ani ti,
kteří na sluníčku moc dlouho nevydrží. Stačí se vydat jen
tři kilometry odtud, do Castell d’Aro.
 Poprvé
se o něm začíná hovořit v 11. století v souvislosti se založením
hradu Benedormiens, který měl chránit celé údolí před útoky
muslimů. Je až neuvěřitelné, že tato obec, v minulosti správní
středisko oblasti, zůstalo turistickým ruchem téměř nedotčeno.
Jako by se tu zastavil čas. Uličky kolem pozdně gotického
kostela Panny Marie překvapí svým středověkým vzezřením. Nápisy
vytesané v prazích domů prozrazují jejich stáří a mnohdy i
původní majitele. Hrad Benedormiens, sice zrekonstruovaný,
ale stále si zachovávající podobu bývalé pevnosti, dnes slouží
jako galerie, kde se konají příležitostné výstavy. Ze střešní
terasy se otevírá nádherný pohled na celé údolí. Teď je tu
klid, který dokážou změnit jen "fiestas". Ty největší
začínájí 8. září, trvají čtyři dny a bývá při nich dost veselo.
Pravidelně se konají sardinkové hody. To se venku na náměstí
rozhoří ohně, pečou se sardinky, popíjí se katalánské víno,
tančí se tradiční katalánský tanec sardana. Není divu, že
tato část programu patří k nejoblíbenějším.
Koktejl zajímavostí
K Iberům přimícháte staré Řeky a Římany, přidáte špetku středověku,
okořeníte Dalím, ozdobíte keramikou z Bisbal. Můžete přidávat,
můžete ubírat. Costa Brava nabízí spoustu zajímavostí. Např.:
Sant Pere de Rodes
(odbočka z Port de la Selva) - benediktinský klášter s kostelem
v atraktivní krajině na úpatí hory San Cristóbal byl postaven
v 9. až 10. století. Přestože byl v 18. století částečně zbořen,
je ještě dnes patrné, že to byla jedna z nejpozoruhodnějších
staveb katalánského románského slohu. Cadaqués
- jedno z nejpůvabnějších městeček na Costa Brava, s nímž
jsou spojena jména významných umělců, kteří v něm pobývali,
např. Picasso, Buñuel, Lorca. Cadaqués však proslavil především
Salvador Dalí. Bizarní vila, kterou si dal postavit na břehu
nádherné zátoky v rybářské čtvrti Port
Lligat (cca 15 minut chůze z centra městečka), je přístupna
veřejnosti.
Castelló d’Empúries
- někdejší hlavní město bývalého stejnojmenného hrabství v
bezprostřední blízkosti pobřeží se zajímavou středověkou částí
a románsko-gotickým kostelem. Každou druhou neděli v září
se tu koná středověký trh.
Empúries - rozsáhlé
náleziště z dob řecké a římské kolonizace na břehu zálivu
Roses s nádhernými písčitými plážemi. Součástí je i Archeologické
muzeum.
L’Escala a
Tamariu - dvě místa, odkud se lze vydat na kajacích
za poznáním nádherných skalnatých partií této oblasti. Výlet
organizovaný společností Kayaking Costa Brava zvládnou i ti,
kteří nemají s tímto sportem žádné zkušenosti.
Ullastret - výchozí
místo k návštěvě iberské osady Poblet Iberic, která byla založena
v 7. století a ve 2. století před Kristem zanikla. Dochovaly
se kulaté věže, které byly součástí hradeb. Je zde i malé
muzeum.
La Bisbal d’Empordà
- kdysi biskupské sídelní město, které je od 15. století známé
svou keramikou. Četné obchody s keramikou lemující hlavní
silnici jsou dnes centrem zájmu mnoha návštěvníků.
Peratallada -
obec, v níž se přenesete do uplynulých století. Úzké uličky,
měšťanské domy ozdobené květinami, šlechtická sídla, románský
kostel sv. Štěpána mají výrazně středověký ráz.
Pals - historickému
centru rozkládajícímu se na svazích nevysokého vrchu vévodí
kuželovitá věž, která se jako jediná zachovala z původního
hradu. Pod ní se rozprostírá středověká část městečka s křivolakými
uličkami, gotickým kostelem sv. Petra a mnoha půvabnými zákoutími.
Romanya de la Selva
- osada se zajímavým předrománským kostelem sv. Martina. Nedaleko
odtud se nachází Cova d’en Daina,
jedno z nejvýznamnějších megalitických pohřebišť v Katalánii.
 Girona,
hlavní město stejnojmenné provincie se zajímavým středověkým
centrem. Odtud už je to coby kamenem dohodil do Besalú,
jehož středověké jádro je chráněnou národní památkou.
|
