|
REPORTÁŽ
Pobřeží s vůní pomerančového květu
Costa Azahar voní nejvíce na jaře. To
tu postupně rozkvétají pomerančovníky, jejichž opojná vůně
naplňuje celou krajinu. Právě po pomerančovníkovém květu,
jemuž tu říkají azahar, dostala tato část španělského pobřeží
své
jméno.
Costa Azahar leží v Castellónu, nejsevernější
ze tří provincií autonomní oblasti Valencie. Letoviska jako
Peñcola, Alcossèbre, Oropesa
del Mar, či např. Benicàssim, která vyrostla na 120
km dlouhém pobřeží s rozlehlými písčitými
i oblázkovými plážemi, ale i intimními plážičkami mezi skalami,
nabízí ty nejlepší podmínky ke koupání, slunění i k provozování
nejrůznějších vodních sportů. Costa Azahar však uspokojí i
ty, kteří lenošení u vody příliš dlouho nevydrží. Stačí pár
desítek kilometrů směrem do vnitrozemí a ocitnete se v horách,
v nichž se ukrývají městečka a vesničky neuvěřitelně bohaté
svou historií i tradicemi. Ale i přímo na pobřeží jsou místa,
která si zaslouží zvláštní pozornost.
Peñíscola - město v moři
 Při troše obrazotvornosti
připomíná stará část Peñíscoly loď, která narazila
na mělčinu. Skalnatý pahorek, vysoký 64 m, který je od pevniny oddělen
jen úzkou písčitou šíjí, byl pro svou příznivou strategickou
polohu i dostatek pitné vody v hloubi skal odjakživa považován
za ideální místo k osídlení. Vystřídaly se tu mnohé starověké
civilizace, obsadili ho Arabové, dobyli křesťané... Usadil
se tu rytířský řád templářů a později montesiánů, který
měl pod svou kontrolou velkou část tohoto kraje. Hrad,
který si templáři v letech 1294 až 1307 postavili na zbytcích
arabské pevnosti, je skvělou ukázkou středověké vojenské
architektury.
Peñíscola
a její hrad se však dostal do povědomí široké veřejnosti především
jako sídlo jednoho z protagonistů západního papežského schizmatu
- Benedikta XIII (Pedra de Luny). Když byl tento vzdoropapež
donucen opustit své sídlo v Avignonu, přestěhoval se v roce
1411 právě do Peñíscoly, v jejímž hradě si vybudoval svou rezidenci
a papežskou knihovnu a kde také v roce 1423 zemřel. Mnohé tu
připomíná jeho přítomnost - papežská bazilika se strohou lodí
s trochu zašpičatělou klenbou a kruhovou kopulí nad absidou,
trůnní sál, kde přijímal poselstva, sněmovní sál, pracovna
s okny s výhledem na moře...
 Staré město je dnes obklopeno hradbami z 16.
století, které tu dal postavit podle projektu italského architekta
Antonelliho Filip II. Vstoupit do něj můžete bránou "El
Portal Fosc", nazývanou také Brána Filipa II, nebo bránou "El
Portal de Sant Pere" (Brána sv. Petra). Od moře pak bylo
možné vstoupit přímo do hradu bránou, která byla postavena
na příkaz papeže Luny v roce 1411. Jeho erb s bílým měsícem
obráceným hroty dolů v rudém poli zdobí nejen tuto bránu, ale
i nespočetná zákoutí, je na průčelích domů i dveřích historických
budov starého města, jehož úzké a křivolaké uličky šplhající
se prudce vzhůru končí u hradu.
Vyšplháte-li
se až na bašty, máte před sebou Peñíscolu jako na dlani. Přímo
u nohou vám leží staré město, směrem na sever se táhne tři
kilometry dlouhá pláž lemovaná palmovou promenádou a moderními
hotely, zatímco jižní část nabízí spíše intimitu a ideální
podmínky pro sportovní potápění a rybaření. Malebné zátoky
se tu střídají se strmými srázy pobřežního téměř neobydleného
horského masívu Irta, protkaného několika značenými turistickými
trasami, které začínají přímo u silnice na pobřeží.
"El Desierto de las Palmas"
 Poušť palem, jak zní v překladu název tohoto
proslulého místa ležícího jen 7 km od Benicàssimu, nemá
s pouští vůbec nic společného. Poušť totiž v řeči karmelitánů
znamená odlehlé místo vhodné k meditacím, a právě takové
objevil tento řád i v horách nad Benicàssimem, mezi kopci
Bartolo, Montornés a las Agulles de Santa Agueda. Zde na
svazích porostlých trpasličími palmami a provoněných nejrůznějšími
aromatickými bylinami byl v roce 1697 založen klášter, z
něhož však po silném zemětřesení zbyly jen ruiny. Mniši toto
místo neopustili. V roce 1788 se přestěhovali do nového kláštera,
v jehož okolí si zároveň postavili i několik pousteven.
Z klášterních budov je veřejnosti přístupný
kostel a za prohlídku stojí i klášterní muzeum, jehož sbírky
vypovídají o historii řádu v těchto horách. Kromě liturgických
předmětů větší či menší historické hodnoty určitě zaujmou i
primitivní pomůcky používané při pálení dnes proslaveného karmelitánského
likéru. Jeho základem je více než 100 aromatických bylin, které
se zde vyskytují, a mniši ho zde začali vyrábět v roce 1896.
Dnes své likéry i velmi ceněné karmelitánské muškátové víno
vyrábějí v nových prostorách na okraji Benicàssimu. Prohlídka
s ochutnávkou je zdarma a v místní prodejně si láhev některého
z lahodných moků můžete hned zakoupit.
Vall d´Uixó
 Přestože se Vall d´Uixó chlubí několika
historickými památkami, z nichž nejcennější je barokní kostel
Nanebevzetí Panny Marie, nejvíce turistů sem přijíždí kvůli
jedné z největších přírodních atraktivit valencijské oblasti
- jeskyním svatého Josefa (Grutas de San José), jejichž délka
dosahuje 2348 metrů. Řeka, která jimi protéká, je patrně
nejdelší podzemní splavná řeka v Evropě. Zážitek z romantické
projížďky podzemím vyzdobeným fantaskními tvary krápníků,
které tu vymodelovala příroda, si návštěvník dlouho udrží
v paměti.
Do kraje Els Ports  Už po pár kilometrech směrem do vnitrozemí
pomerančovníkové háje vystřídají olivovníky, mění se ráz
i barva krajiny. Mírně zvlněné kopečky s terasovitými políčky
se zvedají do větších výšek, údolí připomínají spíše rokle,
zeleň přechází v nejrůznější odstíny hnědi, občas porušené
bílými tečkami zemědělských usedlostí. A pak se v této zdánlivě
neobydlené krajině před vámi objeví hrad a pod ním město
obehnané hradbami. Zdálky vypadá opravdu impozantně. Středověká
Morella je však zajímavá i zblízka. Více o městě.
Cestou zpět doporučujeme zastávku v San
Mateo, hlavním městě kraje El Maestrazgo, s výstavnými středověkými
paláci a chrámem Nanebevzetí Panny Marie s hlavním portálem
románským a postranním gotickým. V muzeu tohoto chrámu jsou
vystaveny nádherné zlatnické práce z období středověku a
další hodnotná umělecká díla. Stojí za to udělat zajížďku
do Forcall (centrum městečka s náměstím, kostelem a paláci
ze 14. - 18. století), ke svatyni La Balma u Zority, která
je vyhloubená ve skále, do Mirambelu (už v Aragonu - městská
památková rezervace, cena Europa Nostra), do Catí (čistě
středověké městečku), či k rokli Valltorta s cennými skalními
malbami (Světová kulturní památka UNESCO).
Text: Miluše Válková
Foto: Agència Valenciana del Turisme
Zpět
|
