|
REPORTÁŽ
Costa Daurada:
pláže, hory, památky
 Moře máte rádi, ale představa,
že byste měli proležet celou dovolenou jen na pláži, vás dost děsí?
Španělské pobřeží Costa Daurada v jižní části Katalánie se sice na
první pohled tváří, že tu o památku nezakopnete, ale je to jen zdání.
Stačí připomenout římskou a středověkou Tarragonu přímo u moře,
zajímavé pamětihodnosti se však skrývají ve vnitrozemí.
Překvapuje
už samotná krajina, jejíž ráz se poznenáhlu mění. Pobřežní nemastná
neslaná rovina se začne zvedat, objevují se borové a dubové lesy.
Přeplněná letoviska zmizela jako mávnutím kouzelného proutku a ocitáte
v kopcovité,nepříliš osídlené oblasti, poseté mrňavými vesničkami a
samotami. A také vinicemi.
 Vzhůru na Montblanc
Název
Montblanc není překlep. Nejedná se o horu v Alpách, ale o kouzelné
městečko obehnané hradbami, které je takovým malým „velkým“ středověkým
překvapením. Hrálo významnou roli v katalánské historii, bývalo
svého času i královským sídlem a několikrát v něm zasedal i
aragonsko-katalánský stavovský sněm. Místo, kde se zástupci stavů
shromažďovali – románský kostel sv. Michala, je stále ještě na svém
místě.
Centrem městečka je náměstí Major,
částečně loubené, a obklopené gotickými paláci, i když zčásti
přestavěnými v pozdějším období. Odtud je jen pár kroků ke královskému
paláci a majestátnímu gotickému kostelu Panny Marie s
platereskním portálem. V jednolodním interiéru si určitě všimnete
polychromované dřevořezby představující Pannu Marii, gotického oltáře
či barokních varhan, které se dodnes rozeznívají při koncertech. I když
tu na vás občas vykoukne nějaká současná přístavba či se v uzoučké
uličce musíte vyhnout autu, máte dojem, že jste se ocitli ve středověku.
Královský klášter
 Mohutný klášter ležící v
předhůří Serra de Prades, jen 50 km od hustě zastavěného pobřeží,
turistu odjinud překvapí. Byl založen v roce 1153, kdy barcelonský
hrabě Ramón Berenguer IV. daroval půdu v tehdejší „zemi nikoho“
cisterciáckým mnichům z Fontfroide z jižní Francie, kteří měli přivést
do tohoto pustého, neobydleného kraje život. O jejich pracovitosti o
střídmosti se začaly šířit zvěsti a oni dokázali využít zájmu lidí a
přitáhnout je ke společnému dílu. Když byl o deset let později položen
základní kámen ke stavbě samotného kláštera, byl už Poblet prosperující
hospodářskou jednotkou. Napomohla tomu i nebývalá podpora
katalánsko-aragonských králů, kteří si v době středověku zvolili
klášter za místo posledního odpočinku.
Opevněný klášterní komplex, jehož
stavba trvala přes šest století, je bezpochyby pýchou oblasti. Na
dlouhou dobu se z něj stalo duchovní centrum Katalánie.
Po úpadku v 19. století se v roce 1940 do kláštera opět vrátil život.
Žije tu asi třicítka mnichů, ti jsou pouhými uživateli těchto
nádherných prostor, klášter je totiž majetkem státu.
Při návštěvě si prohlédnete
románsko-gotický ambit, nahlédnete do kuchyně, refektáře, knihovny,
někdejší ložnice i kapitulní síně. V trojlodním klášterním kostele
upoutají především kamenné královské náhrobky a překrásný alabastrový
oltář s výjevy z Ježíšova života, dílo jednoho z nejlepších
katalánských sochařů 16. století Damià Formenta. Součástí kláštera je i
nedokončený královský palác, pozdně gotický, s klášterním muzeem.
 Nejen
ráj lezců
Budete-li si chtít odpočinout od
historie, zajeďte o pár kilometrů dál do malebné vesničky Prades
postavené ze zdejšího červeného kamene. Úchvatná je ale především
vesnička Siurana de Prades čítající jednadvacet stálých obyvatel a
tyčící vysoko na skalním ostrohu ve výšce 533 m.n.m. nad stejnojmennou
přehradou. Když stoupáte z obce Cornudella de Montsant úzkou asfaltovou
silničkou vzhůru mezi skalami a do skal, možná budete trochu nesví,
protože nevíte, co vás nahoře čeká.
Nejprve vás překvapí docela
prostorné parkoviště a pak skupinky lezců připravující si své lezecké
nádobíčko. Siurana a pohoří Serra de Monsant se svými kolmými a mírně
převislými stěnami je totiž dle znalců lezeckým rájem, který se
neustále rozšiřuje – tedy připravuje stále nové lezecké sektory k
potěše všech příznivců tohoto sportu. Snad nejznámější siuranská
postavička Toni Arbones, pan lezec, jak se o něm pochvalně zmiňují
mnozí čeští lezci, tu provozuje mimo jiné i kemp.
Hledáte-li nějakou pamětihodnost,
určitě nepřehlédnete pozůstatky arabské pevnosti, a hlavně románský
kostelík Panny Marie, který byl postaven v období mezi 12. a 13.
stoletím, poté co tuto poslední muslimskou baštu na území dnešní
Katalánie dobyly oddíly Ramóna Berenguera IV. Úchvatné a nezapomenuté
jsou však především výhledy do kraje.
Text a foto: Miluše Válková
Zdroj: Právo
|
