|
 POHLEDNICE
Bilbao
Ještě
před pár desítkami let vypadalo největší baskické město Bilbao
(baskicky Bilbo) ležící u Biskajského zálivu jako nevzhledný
pozůstatek celosvětové hospodářské krize, která tento severošpanělský
región zasáhla na tom nejcitlivějším místě. Houževnatým a
ambiciózním Baskům se však podařilo město před pádem do zapomnění
zachránit. Vsadili tehdy na nejmodernější technologie, modernizaci
přístavu a především celkovou obnovu města, jehož součástí
je i Guggenheimovo muzeum, a přeměnili ho v jedno z nejoblíbenějších
a turisticky nejnavštěvovanějších míst v severním Španělsku.
 Od řemesla k obchodu, od průmyslu
k umění
Bilbao, které
má dnes přes 370 000 obyvatel, založil v roce 1300 pán Biskaie
(dnes jedné ze tří provincií autonomní oblasti Baskicka)
Don Diego López de Haro na místě rybářské a zemědělské vesnice.
Jeho středověcí obyvatelé se věnovali svým řemeslům převážně
v rušné oblasti Las Siete Calles a v docích San Antón a Abando.
Město se stalo úspěšným přístavním městem, přes které bylo
přepravováno zboží z celého Baskicka a jehož aktivity podpořilo
obchodování s Amerikou. V polovině 19. století začala industrializace
Bilbaa, jemuž začaly vévodit štíhlé očouzené komíny tavicích
pecí. Zlatý věk města byl spojen především s ocelářstvím,
stavbou lodí a chemickými závody. Krize těžkého průmyslu
v Evropě postihla i Bilbao. Obchod však zůstal životaschopný
a přístav si díky modernizaci udržel mezinárodní konkurenceschopnost.
Bilbao se však stále více pokládá za centrum vzdělávání a
kultury, o čemž svědčí dvě zdejší univerzity a kromě proslulého Museo
Guggenheim Bilbao i několik dalších zajímavých muzeí
a kulturních center.
Srdce starého města
 Většina
návštěvníků zamíří nejprve do Guggenheimova muzea, pro některé
je to dokonce to jediné, co chtějí v Bilbau vidět. Pokud
však nejste omezeni časem a zdržíte se v Bilbau déle, určitě
zavítejte do starého města. Od proslulého muzea to máte pouhých
dvacet minut pěšky podél řeky, pak přejdete most, jemuž tu
říkají příznačně radniční, protože po něm dojdete přímo k
radnici. Po Paseo del Arenal s jeho zahradami, což je místo,
kde se koná řada kulturních a zábavních akcí, si to zamíříte
k náměstí Plaza Nueva s vyhlášenými nedělními trhy. V jeho
bezprostřední blízkosti si určitě všimnete majestátního divadla
Arriaga, které připomíná pařížskou operu, a kostela sv. Mikuláše.
Ale to už jste skoro v srdci starého města "Siete calles",
jak se říká sedmi klikatým uličkám, v nichž to během dne
příjemně vře. V noci si tu připadáte tak trochu jako v proslulé
ostravské Stodolní ulici, znásobené ovšem sedmi. Najdete
tu však i klidnější místa. Stačí vstoupit do gotické katedrály
sv. Jakuba s jeho překrásnou křížovou chodbou.
Chcete-li se
podívat na Bilbao shora, vyšlápněte si nebo vyjeďte lanovkou
na kopec Artxanda k bazilice zasvěcené
patronce Bilbaa Panně Marii Begoňské.
 Gran
Vía de Don Diego López de Haro
Takto dlouze se oficiálně nazývá obchodní
a finanční tepna města na druhé straně řeky, které však místní
neřeknou jinak než Gran Vía. Táhne se od "Kruháku" (Plaza
Circular), jak familierně nyzývají obyvatelé Bilbaa nejstarší
zdejší náměstí Plaza de Espaňa, jemuž dominuje dominuje socha
zakladatele města. Gran Vía byla vybudována v 19. století,
tedy v období zlatého věku Bilbaa, a je se svými elegantními
budovami, bankami, obchody i státními institucemi jakousi
výkladní skříní města. Tato třída končí v bezprostřední blízkosti
velkého parku Doňa Casilda de Iturrízar, které je ideálním
místem k odpočinku. Když naberete síly, můžete ještě navštívit
na druhém konci parku Muzeum výtvarných umění, jež od svého
založení v roce 1908 nashromáždilo vlastní pozoruhodnou sbírku
od gotických plastik po pop-art 20. století. Najdete zde díla
španělských umělců, jako Goya, El Greco a Zurbarán, stejně
tak světových mistrů Van Dycka a Gauguina. Početné zastoupení
tu mají baskičtí umělci včetně sochaře Chillidy. Kromě stálých
sbírek se tu konají i zajímavé dočasné výstavy.
Most, přes který nelze přejít
 Jako
každý správný vnitrozemec se zcela jistě vydáte k moři. Zajímavou
zastávkou může být "Puente Colgante
de Vizcaya", visutý most, který se od roku 1893 klene přes
ústí řeky Ibaizabal, kdy spojil Portugalete a Getxo, dvě obce,
které už dnes patří k velkému Bilbau. Toto unikátní technická
památka, která se považuje se za jednu z nejvýraznějších konstrukcí
průmyslové revoluce, byla v roce 2006 zapsána na seznam světového
dědictví UNESCO. Navrhl ji žák a přítel Jeana Eiffela, baskický
architekt Alberto de Palacio, který stejně jako on použil
na svou stavbu železo, nejpoužívanější stavební materiál 19.
století. Byl to první most na světě, který převážel a dosud
převáží pěší i vozidla na gondole, zavěšené na pevné mostní
konstrukcií, a sloužil jako model pro celou řadu podobných
mostů v Africe, Evropě a Americe, z nichž se do dnešních dnů
zachovalo jen šest. Můžete vyjet výtahem až k horní konstrukci
- lávce, která se tyčí ve výšce 45 metrů nad řekou. Pokud
netrpíte závratí, projděte se po ní až na druhý konec, pak
ovšem musíte zpět k výtahu, protože dolů se jinak nedostanete.
Most je v provozu celý rok 24 hodin denně, cesta na druhý
břeh trvá něco málo přes jednu minutu. Dostanete se k němu
metrem z Bilbaa - nejbližší zastávka je Areeta.
Text: Miluše Válková
Foto: Jaroslav Jiřička |
