|
Bílá je barva andaluských vesnic
Nechce se věřit, že ta hornatá krajina, kde potkáte snad jen
pasáčka koz čí venkovana na oslu, je jen pár desítek kilometrů
od proslulých letovisek ležících na středomořského pobřeží
Costa del Sol, nebo od méně rušných, ale stejně atraktivních
na atlantském pobřeží Costa de la Luz. Kraj ležící z větší
části na území provincie Cádiz však není tak zcela liduprázdný.
Každou chvilku tu narazíte na některé z těch kouzelných bílých
vesnic, o nichž jste jistě už hodně slyšeli.
 Na
hranici dvou světů
I když byl tento kraj osídlen od nepaměti, více se o této
oblasti začíná hovořit až s příchodem muslimů, kteří začínají
v 8. století postupně obsazovat dnešní Pyrenejský poloostrov
a kteří zanechali v této oblasti výrazné stopy především v
architektuře. Ale také v nejrůznějších příbězích a legendách
z dob reconquisty, kdy se tu odehrávaly kruté boje mezi musulmany
a křesťany, snažící se dobýt zpět ztracená území. Od 13. století,
kdy Ferdinand III. začal s reconquistou Andalusie, až do roku
1492, kdy byla po desetileté válce dobyta vojsky Katolických
králů poslední maurská bašta Granada, tvořily tyto vesnice
hranici mezi dvěma světy a každá z nich byla tehdy velmi žádanou
kořistí. Dnes je v tomto kouzelném kraji klid a mír a stojí
za to se sem vydat, nejlépe ovšem autem, protože místní dopravou
byste toho příliš nestihli. Silnice C-344 z Rondy do Arcos
de la Frontera je jakousi fiktivní hranicí, která tento kraj
protíná a z níž vycházejí další silničky, po nichž se dostanete
pohodlně dostanete na místa, která stojí za návštěvu.
 Nejdeštivější
místo ve Španělsku
Řekli nám: "Určitě si zajeďte do Grazalemy. Je to sice
nejdeštivější místo nejen v Andalusii, ale v celém Španělsku,
ale dne pršet nebude." Opravdu nepršelo a v palčivém
dni jsme se museli osvěžit v místní hospůdce. Horské městečko
Grazalema se v mnohém se podobá ostatním bílým městečkům či
vesnicím Typické bílé domky, černé mříže, květináče s pelargóniemi
a bazalkami. Chybí tu arabská pevnost, ale za to tu mají tři
kostely. Také několik půvabných náměstíček a zákoutí (jako
ostatně všude), kde se po ránu scházejí ti starší, co už jsou
osvobozeni od polních prací, aby si dali svou první cigaretu,
než zamíří na svou první skleničku vína do některé z místních
hospůdek.
 Městečko
je obklopeno šedohnědozelenými vrcholky hor, z nichž nejvyšší
El Pinar dosahuje výšky 1654 m. Je centrem chráněné přírodní
rezervace Sierra de Grazalema, která je pokládána za jednu
z nejkrásnějších na jihu Španělska a kromě bohaté fauny a
flóry má ještě jednu kuriozitu: je jediným místem v Evropě,
kde roste v přírodě "pinsapo", což je zvláštní druh
jedle, o níž odborníci říkají, že je to jako bychom ještě
dnes někde objevili živého dinosaura. Není divu, že si Andalusané
tuto svou raritu velmi chrání a do přírodní rezervace je možné
vstoupit jen na zvláštní povolení.
Pod zříceninou arabského
hradu
Zahara de la Sierra je vidět  z
dálky. Leží v krajině poseté olivovníky na úpatí kopce, na
němž se vypíná
zřícenina arabského hradu. Traduje se, že ve 13. století se
na tomto hradě setkal Alfons X. Moudrý s marockým sultánem,
aby jej požádal o pomoc proti povstání svého syna Sancha.
Samotný hrad sloužil jako strážní pevnost, která byla přístupná
z vesnice obklopené hradbami jednou jedinou bránou. Dnes budí
pozornost hradní věž, která se jediná dochovala neporušená
a která sloužila jako poslední útočiště před nepřítelem.
Dnes je Zahara de la Sierra klidným městečkem. Určitě se vyšplhejte
až nahoru. Cesta je sice pěkně strmá a než dojdete až nahoru,
docela se zadýcháte. Každou chvilku ale narazíte na půvabné
zákoutí, kde se člověk může zastavit. Pohled shora do krajiny
je ovšem nejkrásnější.
 Vesnice
ve skalách
O Setenilu se říká, že byl více než kterákoliv jiná vesnice
přizpůsoben podmínkám života na hranici. Tato vesnice se svými
uličkami navrstvenými terasovitě nad sebou připomíná amfiteátr.
Mnohé domky jsou zčásti ukryté pod skalami, skála tu tvoří
zdi i stropy domů a lidé si postavili jen jejich přední část.
Mnozí o ní tvrdí, že je jednou z nejkurióznějších vesnic nejen
v Andalusii, ale i ve Španělsku.
• • •
Zamíříte-li z pobřeží do vnitrozemí,
narazíte na mnohé další bílé vesnice. Všechny však budou půvabné,
všude najdete něco, co vás zaujme, všude potkáte příjemné
a přátelské lidi, a přesto, že jim úplně neporozumíte, budete
se tu cítit jako doma. Andalusané už jsou takoví.
Text: Miluše Válková
Foto: Javier Reina
Fotografie k této reportáži laskavě zapůjčil Patronato Provincial
de Turismo de Cádiz
|
