|
 REPORTÁŽ
Baskicko
Euskadi,
jak nazývají svou zemi jeho obyvatelé, leží na severu Španělska u
Biskajského zálivu. Mnozí z nás si ho spojují pouze se separatiskou
organizací ETA. O ničem jiném se u nás v souvislosti s Baskickem
bohužel nepíše a člověka neznalého zdejších poměrů může tato okolnost
od cesty odradit. Obavy však nejsou na místě. Dá se říct, že vám tu
hrozí asi takové nebezpečí jako na českých
silnicích. Vědí to i mnozí čeští turisté, kteří
mají za sebou výlet do Bilbaa s jeho proslulým Guggenheimovým muzeem.
Dnešní Baskicko, které patří s podobně "nešpanělským" Katalánskem k
nejbohatším španělským regionům, má celou řadu dalších atraktivních
míst, která stojí za poznání.
Podél pobřeží
 Říká se mu přímočaře Costa
Vasca, tedy Baskické pobřeží, i když cesta vinoucí se podél moře vůbec
přímočará není. Je pořádně klikatá, občas vede do kopce a občas zase z
kopce, v jednu chvíli se před vámi či pod vámi otevře
nádherná písčitá zátoka, u ní rybářská vesnička či poněkud modernější
letovisko, aby je vzápětí vystřídaly rozervané skalní partie, příkré
útesy spadající prudce do moře či poněkud oblejší kopce porostlé
šťavnatou zelení. Určitě chcete nejdříve okusit zdejší moře a hezká
písčitá pláž v Bakiu je k tomu jako stvořená. Odtud je to už jen kousek
na mys Matxitxako, kde na vás čeká pořádný pěší výstup na vršek skály
vybíhající do moře, na němž se tyčí kaple svatého Jana z Gaztelugatxe,
odkud je úžasný výhled na rozervané pobřeží. Kaple byla postavena v 10.
století a občas se v ní konají i svatby, což musí být pěkná zabíračka
pro svatební hosty, zvláště ty dříve narozené. Spadá do
obvodu Bermea, typického rybářského přístavu. Zastavte se v něm, pokud
se chcete něco dozvědět o někdejším lovu velryb, protože jedna z
velrybářských lodí tu slouží jako malé muzeum. Mnohem kouzelnější je
však Elantxobe, malá rybářská vesnička o pár kilometrů dál, která
vypadá jako by byla přilepená na téměř kolmých skalních stěnách
spadajících k přístavu, který se choulí pod nimi.
Ráj surfařů
 Čím více se blížíte k
San Sebastiánu, tím jsou letoviska živější, mondénnější a hlavně větší.
Surfařským rájem je především Zarautz, který se pyšní nejdelší pláží (3
km) na baskickém pobřeží. Surfařský ráj nabízí i Zumaia, která si dosud
zachovala půvabnou středověkou čtvrť. Pokud se zrovna nechcete věnovat
surfování, či nemáte času nazbyt, vynechte obě letoviska a zastavte se
v Getarii, malé středověké rybářské osadě, jejíž stará část vybíhá do
moře a končí pod horou San Antón. V hospůdkách živého rybářského
přístavu, nad nímž se tyčí gotický kostel sv. Salvátora, se připravují
na roštu sardinky a další rybí pochoutky. Vstupte a dejte si třeba
chipirones en su tinta - sépii ve vlastní šťávě (černé) - a k tomu
txacolí, zdejší bílé víno, a připijte na slavného rodáka Juana
Sebastiána Elcana, který v roce 1512 dokončil Magalhãesovu plavbu kolem
světa, za což dostal od císaře Karla V. erb s nápisem Primus me
circumcindisti (První jsi mě obeplul). Že si ho místní obyvatelé
považují, svědčí Elcanova socha vyvedená v mramoru na náměstíčku s
radnicí.
Perla
Biskajského zálivu
 San Sebastián (baskicky
Donostia), mondénní letovisko a dějiště proslulého filmového festivalu,
musí okouzlit každého. Město, které bylo v roce 1813 během
protinapoleonské války portugalsko-anglickým dělostřelectvem téměř celé
zničeno, bylo postaveno znovu v secesním slohu. To, že není tuctovým
městem, je však především dílo přírody, která tu vykouzlila tři
skalnaté pahorky - Igüeldo, Urgull a Ulía, vystupující z moře, mezi
nimiž se vinou nádherné pláže. Nejproslulejší je La Concha s jemným
nazlátlým pískem a lemovaná širokou promenádou s výstavnými hotely a
vilami. Právě ta založila slávu "perly Biskajského zálivu",
kam od roku 1888 přijížděla na prázdniny královská rodina s celým
dvorem.
Vpodvečer se všichni
přesouvají do starého města, jak se s nadsázkou říká ulici de Agosto
směřující od kostela sv. Vincenta k baroknímu chrámu Panny Marie, kde
jsou jedna vedle druhé vyrovnány hospůdky a bary, a také na náměstí
Plaza Mayor. Kdysi se na tomto místě konávaly býčí zápasy,
což dodnes prozrazují čísla nade dveřmi balkónů třípatrových
domů uzavírajících náměstí ze tří stran, a dnes tu začínají všechny
lidové veselice a slavnosti. Kousek odtud je rybářský přístav, kde
můžete navštívit třeba Akvárium a Námořní muzeum či zažít atmosféru
rybího trhu.
Hornaté vnitrozemí
 Chvíli stoupáte a pak
zase klesáte, občas se v kopcích zastavíte, protože pohled dolů na
osamělou vesničku či jen malebnou usedlost obklopenou široko
daleko jenom poli a loukami za zastavení stojí.
Bohužel - místní možná řeknou bohudík - i zde narazíte na moderní
výrobní haly, které z pohledu turisty kopcovitou krajinu poněkud
ruší. Ale také na horské městečko Oňati, které je skutečným
historickým skvostem. Více než pět století bylo samostatným panstvím a
později knížectvím, než se v roce 1845 královským dekretem stalo
součástí baskické provincie Gipúzkoa. Jeho vlastníci byli dobrými
hospodáři, kteří přivedli městečko k prosperitě, o čemž svědčí celá
řada noblesních paláců, domů a kostelů. Architektonickým skvostem je
bezesporu renesanční budova univerzity Sancti Spiritus z roku 1548 s
nádhernou platereskní fasádou a překrásným nádvořím s kazetovou
výzdobou. Až do roku 1901 se zde studovala filozofie, medicína a právo
a univerzita byla svého času byla srovnatelná s univerzitami v Bologni
a Salamance.
Známá neznámá
Vitoria-Gasteiz
 Je hlavním městem Baskicka
od roku 1980 a leží poněkud stranou od obvyklých turistických tras.
Brzy zjistíte, že je tomu tak neprávem, protože zachovalé vyvýšené
historické centrum, z větší částí pěší zóna, skrývá spoustu zajímavých
památek i malebných zákoutí. Začněte třeba na půvabném Plaza de la
Virgen Blanca, jemuž dominuje na jednom konci kostel sv. Mikuláše, na
druhém pak pomník oslavující Wellingtonovo vítězství nad Francouzi v
roce 1813. Při svých toulkách nemůžete přehlédnout celou řadu
středověkých a renesančních paláců, domů, kostelů. Vyvrcholením
prohlídky by mohla být katedrála Panny Marie ze 14. století, která
je z důvodu rekonstrukce už několik let zavřená a nikdo vám
nedokáže říct, kdy tato rekonstrukce skončí. Pokud se ale budete chtít
dostat dovnitř, stačí si v turistické informační kanceláři přihlásit na
prohlídku. Dostanete helmu, s mnoha dalšími zájemci vstoupíte dovnitř a
pak se už proplétáte mezi dělníky a restaurátory a snažíte si
zapamatovat alespoň něco z podrobného výkladu průvodce.
Vitoria-Gasteiz však
neláká jen svou bohatou historií, ale také atmosférou na ulicích,
náměstích, hospůdkách, v nichž kromě skvělého jídla je protagonistou
výtečné červené. Chcete-li ochutnat toto víno přímo tam, kde se pěstuje
a zraje, musíte úplně na jih Baskicka, do oblasti La Rioja Alavesa, kde
vás překvapí i podoba některých vinařství. Jsou totiž dílem
světoznámých architektů Franka O. Gehryho, Santiaga Calatravy, Zahy
Hadid ...
Text: Miluše Válková
Foto: Jaroslav Jiřička
a archiv
|
