|
POHLEDNICE
Barcelona
"V Barceloně si člověk užije, má-li kapsy plné peněz,"
je překlad katalánského přísloví, které však nemusíte brát
tak úplně doslova. Pokud trávíte dovolenou u Středozemního
moře na severu Španělska, výlet do katalánské metropole vás
určitě nezruinuje. Problém ale vyvstane při rozhodování, co
v Barceloně navštívit, protože vše za jeden den stihnout nelze.
Pokud máte na toto město alespoň dva dny, situace se hned
jeví růžovější. Neboť Barcelona se musí prožít.
La Rambla jako jedno velké divadlo
Těžko si představit, že ono pověstné barcelonské
korzo, živé a barvité, se svými novinovými stánky, s trhem
květinovým i ptačím, s neuvěřitelným lidským hemžením od rána
do pozdních nočních hodin, bylo kdysi pouhým korytem, jímž
stékala do moře dešťová voda. Dnes je to jedno velké divadlo,
dlouhé 1 500 metrů, v němž mají svou roli či roličku decentně
oblečeni úředníci, elegantní dámy i výstřední mládež, turisté,
žebráci, zloději i zlodějíčci, vysloužilí i začínající herci,
prostitutky, námořníci, travestité, kejklíři, karikaturisté...
Každý z nich je zároveň hercem i divákem, je spolutvůrcem
obrazu, který má atmosféru a dokáže oslovit. Jak jinak si
vysvětlit takový zájem o kašnu Canaletas v horní části tohoto
korza, až téměř u Katalánského náměstí, o které se říká, že
kdo se z ní napije, určitě se do Barcelony vrátí. Na La Ramble
je i nejzajímavější ze 40 barcelonských tržnic - secesní "La
Boquería", a také pověstná barcelonská opera "Gran
Teatre del Liceu". Ještě před několika málo lety uzavíral
toto korzo 60 metrů vysoký pomník Kryštofa Kolumba. Dnes je
La Rambla prodloužená pomocí systému zvedacích lávek až na
molo Starého přístavu, kde bylo vybudováno ohromné zábavné
a nákupní centrum "Maremagnum", multikino "Imax"
i jedno z největších oceanárií v Evropě "L´Aquárium".
Město a moře
Když v roce 1493 přijali katoličtí králové
Isabela Kastilská a Ferdinand Aragonský Kryštofa Kolumba po
návratu z jeho první objevitelské výpravy do Ameriky právě
v Barceloně, nikdo nemohl tušit, že město na objevení Nového
světa prodělá. Obchodní aktivity se velmi brzy přesunuly k
Atlantiku a Barcelona, od 12. do 15. století hlavní město
aragonsko-katalánského království, jehož flotila ovládla celé
Středomoří a dostala se až k branám Cařihradu, začala pomalu
ztrácet pozici jednoho z nejvýznamnějších obchodních přístavů
v Evropě, a tím i zdroj svého ohromného bohatství. Téměř čtyři
století trval tento "zlatý věk" Barcelony, který
zaplnil město četnými gotickými památkami.
Než se však vydáme do Gotické čtvrti, zůstaneme
ještě chvíli u moře. Replika slavné Kolumbovy karavely Santa
María už v přístavu nekotví, protože ji před lety požár zničil
tak, že už ji nebylo možné opravit. Zato tu stále ještě kotví
"Las Golondrinas" (Vlaštovky), dvouposchoďové výletní
lodě, které od roku 1988 lákají k okružním plavbám po přístavu.
Pokud by vás zlákala delší plavba, můžete využít pravidelnou
linku na Baleáry. Naproti přístaviště osobních lodí, přes
ulici, zaujme rozlehlý gotický komplex Královských loděnic,
v nichž byla ve středověku postavena většina katalánských
lodí. Dnes je v tomto rozsáhlém areálu umístěno velmi zajímavé
Námořní muzeum, jehož chloubou je vedle starých námořních
map, modelů lodí a námořních přístrojů bezesporu přesná kopie
královské galéry, které velel Don Juan de Austria v bitvě
u Lepanta (1517) proti Turkům. Dál směrem na jih se už táhne
vlastní obchodní přístav, který je se svými 10 km přístavních
hrází a celkovou rozlohou 750 hektarů třetí největší v Evropě
(po Marseilli a Janovu).
Severní směr je pro turistu zajímavější.
Zvláště má-li rád ryby nebo se chce dokonce vykoupat. Lidová
čtvrt Barceloneta, která byla postavena v 18. století a kde
odjakživa žili rybáři a námořníci, je pro své pláže, rybí
restaurace, hospůdky a bary oblíbeným cílem obyvatel města.
Odtud vede příjemná pobřežní promenáda do Poblenou, supermoderní
městské čtvrti obklopené zelení a mořem, která byla vybudována
na místě staré a nevzhledné průmyslové zony a v roce 1992
sloužila jako olympijské městečko.
Gotická čtvrt - svědek slavné minulosti
 Do
Gotické čtvrti mě cosi láká při každé, i sebekratší návštěvě
Barcelony. To cosi jsou nejen velkolepé stavby, které vypovídají
o slavné minulosti města ve středověku, ale i kouzlo úzkých
a křivolakých uliček s pestrými krámky prodavačů lidového
umění a půvabná zákoutí, kterých je tu nepočítaně.
Gotická čtvrt je mnohem starší, než napovídá její název. Právě
zde na vyvýšenině Mons Taber se po svém vítězství nad iberským
kmenem Laie v roce 133 př.n.l. rozhodli Římané založit kolonii
a nazvali ji Colonia Iulia Augusta Paterna Faventio Barcino.
Ve 4. století ji pak obehnali hradbami, které se zčásti zachovaly
dodnes a které byly respektovány i ve středověku, kdy tu měly
své sídlo nejvýznamnější instituce světské i církevní moci
katalánsko-aragonského království.
Nepřehlédnutelná je katedrála sv. Eulálie,
která byla postavena ve 13.-15. století na místě románské
baziliky a je jedním z nejkrásnějších příkladů katalánské
gotiky. Interiér s množstvím kaplí a kapliček skrývá pozoruhodné
poklady, mimo jiné proslulý krucifix, který prý vezl s sebou
na admirálské lodi v námořní bitvě u Lepanta Don Juan de Austria,
náhrobek vytesaný v alabastru s ostatky patronky města sv.
Eulalie, chór s reliéfy značné umělecké hodnoty, který sloužil
jako místo schůzky generální kapituly Zlatého rouna. V Křížové
chodbě s bohatou vegetací a gotickou kašnou sv. Jiří vás určitě
překvapí husy, které tu prý jsou od nepaměti a dodávají těmto
vznešeným místům zcela nezvyklý ráz.
 Jedno
z nejmalebnějších míst Gotické čtvrti je Plaça del Rei (Náměstí
krále) s Královským palácem, v němž kdysi dávno sídlila barcelonská
hrabata, která přivedla Katalánsko k samostatnosti. Zachoval
se z něj jen Velký královský palác s trůnním sálem a kaplí
sv. Agáty, do nichž se nedostanete po polokruhovém schodišti,
jak by člověk předpokládal, ale z přilehlého gotického paláce,
který sem byl přenesen doslova kámen po kameni z úplně jiné
ulice a v němž je dnes Muzeum historie města. Nad tím vším
se tyčí šestipatrová strážní věž zvaná Rozhledna krále Martina
z 16. století, která je ovšem nepřístupná.
Touláte-li se Gotickou čtvrtí, objevíte ještě
mnoho dalších kostelů, paláců, náměstí a náměstíček. Procházejte
se beze spěchu, občas se zastavte a vyslechněte improvizovaný
koncert pouličního muzikanta. Občas zvedněte hlavu, protože
ozdobné detaily na průčelích domů za to stojí. Vychutnat tyto
detaily a atmosféru je totiž stejně důležité jako obdivovat
všechny ty velkolepé stavby, které jsou všude kolem. A budete-li
mít ještě chvilku času, seběhněte ještě do vedlejší čtvrti
La Ribera, směrem k moři, která sice není tak honosná, ale
zato tu objevíte jednu z nejkrásnějších církevních staveb
Barcelony - kostel Panny Marie Mořské ze 14. století, který
byl postaven za rekordních 50 let a představuje nejčistší
příklad katalánské gotiky. Umění chtiví jistě nevynechají
Picassovo muzeum v ulici Montcada.
 Eixample
- muzeum secesní architektury
Téměř tři a půl století trvalo, než se Barcelona
vzbudila z letargie a opět se dostala na výsluní. Její velká
příležitost přišla v polovině 19. století s nástupem průmyslové
revoluce, která padla na úrodnou půdu. Obrovské zisky však
přinesl katalánské metropoli nejen rozvoj průmyslu, ale i
vývoz vína do evropských zemí, především do sousední Francie,
kde byly vinice zcela zničeny révokazem. A když pak v roce
1851 madridská centrální vláda konečně povolila zboření hradeb,
nic už dalšímu růstu města nebránilo. Nahromaděný kapitál
mohl být investován. Projekt jakési šachovnicové zástavby
volného prostoru, který dostal název Eixample (rozšíření)
a jehož autorem byl mladý inženýr Ildefons Cerdà, byl
pojat velkoryse. I když se mnohé nápady z jeho projektu kvůli
spekulacím s pozemky neuskutečnily, vznikla čtvrt, která je
chloubou Barcelony dodnes. Nastupující generace architektů,
kteří prosazovali nový styl "modernisme" (secese),
proměnili Eixample doslova v muzeum secesní architektury,
která je vedle gotiky pro Barcelonu nejcharakterističtější.
Jen v tzv. Zlatém čtverci vymezeným ulicemi Carrer Aribau,
Passeig Sant Joan, Avinguda Diagonal a Ronda Universitat a
na ni navazující Ronda de Sant Pere, je těch secesních staveb
přes stopadesát.
 Aby
si člověk udělal představu o katalánské secesi, postačí procházka
po nejelegantnější barcelonské třídě Passeig de Gracia, která
začíná na náměstí Plaça Catalunya. Mezi jejími honosnými domy
a paláci si nelze nevšimnout tří secesních skvostů z počátku
20. století, které tu stojí téměř vedle sebe a jsou ukázkou
díla tří nejvýznamnějších představitelé tohoto slohu: dům
Batlló (č. 43) Antoni Gaudího, dům Amatller (č. 41) Josepa
Puige i Cadafalcha a dům Lleó Morera (č. 35) Lluíse Domenecha
i Montanera. Kousek výše na protější straně ulice vzbuzuje
pozornost další stavba Antoni Gaudího - dům Mila, lidově zvaný
La  Pedrera
(piedra = kámen) s kamennou pozoruhodně tvarovanou fasádou,
s balkóny připomínajícími mořské vlny. Když vystoupíte na
střešní terasu s originálně pojatými komíny a ventilátory
zdobenými keramikou, která je zároveň s mansardou zpřístupněna
veřejnosti, uvědomíte si nesmírnou tvůrčí invenci muže, který
byl ve své době mnohými zatracován.
Dnes už nikdo nepochybuje o tom, že Gaudí
byl génius. Když člověk zdálky vidí věže zatím nedokončeného
chrámu Svaté rodiny a když si pak zblízka prohlíží detaily
fasády "Narození Páně", jediné, kterou Gaudí před
svou tragickou nehodou stačil dokončit, zůstává v úžasu stát
nad fantazií tvůrce, který tvrdil, že pouze kopíruje přírodu.
V pohádkovém Guellově parku, který měl být původně jakýmsi
zahradním městem a jehož návštěvu by turista neměl v žádném
případě vynechat, je souznění Gaudího s přírodou snad ještě
zřetelnější.
Hora ve městě
Vyslovíte-li před někým jméno hory Montjuic,
jak Barceloňané hrdě tento 173 m vysoký kopec nazývají, možná
bude ještě tak vědět, že právě na tomto vrchu se nachází Olympijský
stadión a další sportoviště, kde v roce 1992 probíhaly letní
olympijské hry. Málokdo si ale vzpomene, že Monjuic byl v
roce 1929 dějištěm Mezinárodní výstavy, která zcela změnila
jeho podobu. Dnes je to ohromný areál, kde má své místo kultura,
sport, zde se konají nejrůznější veletrhy a výstavy, sem chodí
Barceloňané za zábavou a rekreací. Je tu hned několik pozoruhodných
muzeí. Muzeum katalánského umění s unikátní světově proslulou
sbírkou románského umění je umístěno v Národním paláci, hojně
navštěvovaná je Nadace Joana Miróa s jedinečnou sbírkou obrazů,
grafik, plastik a keramiky jednoho z nejvýznamnějších představitelů
španělského moderního umění. Přitažlivá pro turisty je také
Španělská vesnice (Poble Espanyol), jakési Španělsko v malém,
kde jsou soustředěny kopie typických staveb z různých oblastí
země v původní velikosti, s dílničkami i krámky lidových umělců,
hospůdkami i bary. Na vrcholu kopce v pevnosti z 18. století
je Vojenské muzeum. Nedaleko odtud, u tzv. Starostovy vyhlídky,
se zastaví snad všichni, kdo tudy projíždějí. Barcelona vám
doslova leží u nohou. Vše, co jste prošli, tu máte jako na
dlani. Přístav, Olympijské městečko, Gotická čtvrt s katedrálou,
korzo Las Ramblas, nezaměnitelné věže chrámu svaté Rodiny...
A za tím vším městská výletní oblast - pohoří Collserola,
jemuž dominuje hora Tibidabo (530 m) se zábavním parkem a
zdálky dobře viditelným novogotickým kostelem sv. Srdce. Je
to hezký pohled na rozloučenou.
Krátce o Barceloně
Barcelona, hlavní město Katalánska, je s
téměř 1, 8 mil. obyvatel druhé největší město Španělska. Největší
rozkvět zaznamenala ve středověku, kdy patřila k nejvýznamnějším
obchodním přístavům ve Středomoří. S objevením Ameriky však
díky přiznání monopolních práv na obchod se zámořskými koloniemi
Seville a Cádizu tuto pozici ztratila. Přesto si v tomto pro
ni nepříznivém období dokázala udržet nezávislost na královské
moci. Městské záležitosti stále řídila na přísně demokratických
principech stočlenná městská rada (Consell de Cent), vláda
Katalánska byla stále ještě v rukou Generalitat. Tato privilegia
Katalánci ztratili v důsledku války o španělský trůn v roce
1714, v níž se postavili na stranu rakouské větve Habsburků
proti vítězným Bourbonům a zaplatili za to ztrátou své samostatnosti
i zákazem používat katalánštinu. Z agónie se Barcelona probudila
v 19. století, kdy rozvoj průmyslu učinil z města hnací motor
katalánského hospodářství. Vrcholem této doby byla Světová
výstava v roce 1888, která byla zároveň i oslavou tisíciletého
výročí nezávislosti Katalánska.
Ještě jedno černé období si však Katalánci
museli prožít. Byla jím Frankova diktatura jako důsledek španělské
občanské války v letech 1936-1939. Pro Barcelonu a celé Katalánsko
to znamenalo potlačování sebemenšího projevu katalánské svéraznosti,
včetně zákazu používání vlastního jazyka. Když dva roky po
Frankově smrti (1975) byla vyhlášena autonomie Katalánska,
mohla začít obnova zdevastované Barcelony. Nahromaděných problémů
však bylo příliš hodně a vše se rodilo pomalu a těžce. Chtělo
to nějaký impuls, něco, s čím by se ztotožnili všichni obyvatelé
města. A tím bylo vyhlášení Barcelony dějištěm Olympijských
her 1992.
Barcelona je dnes moderní velkoměsto, které
je nejen nejvýznamnějším španělským přístavem a největším
obchodním a průmyslovým centrem země (průmysl textilní, strojírenský
a chemický), ale i město s nesmírnou tvůrčí energií a kulturním
zázemím, které nabízí nespočet možností pro milovníky všech
druhů umění. Rok 2002 je ve znamení Antobni Gaudího, rok 2003
bude patřit především sportu a na rok 2004 se mohou těšit
všichni příznivci umění a kultury, kdy se v katalánském hlavním
městě budeí konat Světové fórum kultury (duben - září 2004).
Turistické informace
Oficines d´Informació de Turisme de Barcelona
o Plaça Catalunya 17
o Ciutat 2 (radnice)
o Plaça Paisos Catalans (vlakové nádraží Barcelona-Sants)
o Letiště - terminál A a B
www.barcelonaturisme.com
Turistický autobus
 Velmi
výhodným dopravním prostředkem je autobus č.. 100 neboli Barcelona
Bus Turístic, který je turistům k dispozici po celý rok a
jezdí na dvou trasách (modrá a červená linka) v 6 až 30timinutových
intervalech (v závislosti na sezóně). První vyjíždějí z Plaça
Catalunya v 9.00, poslední pak v 19.30 a zastavují na 27 nejzajímavějších
místech Barcelony. S celodenní jízdenkou za 14 EUR (děti 4
- 12 let za 8 EUR) nebo dvoudenní za 18 EUR, které zakoupíte
v autobuse a které platí na obě dvě linky, lze nastupovat
a vystupovat podle libosti. Navíc dostanete brožurku s plánkem
Barcelony a se základními informacemi o jednotlivých památkách
v šesti jazycích a také bloček s kupóny opravňující k zajímavým
slevám při vstupech do některých objektů, ale třeba i podnicích
rychlého občerstvení.
Zpět
|
